
Můj milý deníčku,
dlouho jsem se Ti neozval a tak to chci napravit. Zrovna jsem četl krásný článek na signálech. cz a myslím, že Tobě by se líbil, byl o zpovědi. Rozhodl jsem se, že Ti o tom něco napíšu.
Milí čtenáři, jak jste poznali, máme novou podobu mého soukromého webu – blogu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moc děkuji. Doufám, že se Vám tato podoba bude líbit.
Další informace o mněOd 28.2 ve 20.00 byl papežský stolec prázdný a kardinálové se scházeli k společném sezením. V úterý 12.3. jsem mohl sledovat bohoslužbu z vatikánské baziliky svatého Petra, které předsedal kardinál Sodáno. V 17.00 se sešlo 115 kardinálu a za zpěvu litanii ke všem svatým odešli do Sixtinské kaple.
V Sixtinské kapli, všichni přítomní přísahali, že nic nevyzradí a budou volit podle svého nejlepšího svědomí. Přesně v 17.30 se ozval hlas extra omnes („všichni ven“) a dveře kaple byli zavřeny. Většina lidí věděla, že když z komína nad kaplí vyšel černý kouř znamená, že papež zvolen nebyl.
13. března 2013 v 19.05 se nad kaplí objevil bílý kouř. Bylo jsem rád, že jsem to mohl sledovat. Bílý dým označil, že byl papež zvolen a zvony to slavnostně potvrdili. Ano, 115 kardinálu zvolilo nového nástupce svatého Petra.
Za hodinu se otevřel balkon a nejstarší člen kardinálského kolegia oznámil „Habemus Papam“ (máme papeže) Novým papežem se stal argentinský arcibiskup a kardinál Jorge Mario Bergoglio, Který si zvolil jméno František.
František I. se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Byl arcibiskupem Buenos Aires, argentinským primasem a kardinálem. Pochází z jezuitského řád. Vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu, teologii a psychologii. Stává se profesorem teologie. 13.3 2013 se stal 266 papežem a zároveň se stal prvním papežem z amerického kontinentu a prvním papežem z jezuitského řádu.
Když František I. vystoupil a viděl jsem ho poprvé, připomínal mi dobrotivou tvář papeže Jane XXIII a Pia X, když promluvil, tak humorem, vzděláním a energii mi připomněl Jana Pavla II. Papež František pozdravil lidi a první myšlenku věnoval emeritnímu papeži Benediktu XVI. když vyzval lidi, aby se za něj společně pomodlili.
Před prvním požehnáním vyzval lidi, aby se pomodlili také za něj a nakonec udělil lidem své apoštolské požehnání.
Fotografie převzaty z prohlížeče google
V církvi se vždy mělo a má co slavit, křesťané rok nazývají liturgickým rokem a nebo také církevním rokem. V liturgickém roce je obsažen celý život Pána Ježíše a jeho dílo spásy. Proto si křesťané v období roku připomínají různé události ze života Ježíše Krista. Dovolte mi malou procházku slavením Liturgického roku.
Po přečtení první knížky dítě jménem „To“ jsem se dal do hledání druhého dílu pod názvem ztracený chlapec. Nikde na internetu tuto knihu neměli a tak jsem musel do knihovny.
V noci jsem nemohl spát a tak jsem otevřel první stránky této knihy a vydal jsem se do života malého Davide, kterého týrala jeho vlastní matka. Kniha ztracený chlapec popisuje co se s malým Daviudem, kdy ho policista odvezl ze školy do dětského domova dělo… Případ se dostává k soudu a malý David dostává strach a ví, že ho soud může vrátit k matce. Kurátorka Davidovi pomohla a malý David začíná etapu svého života, kdy odchází do pěstounské péče, který v kalifornii v 70 letech moc oblíbená nebyla a lidé na pěstouny koukali zvláštně.
Autor ukazuje, co jako chlapec prožíval. Píše tak krásným slohem, že jsem se od knihy neodtrhnul a četl jí asi do 3 do rána, kdy jsem byl na konci… David dokázal neskutečné, vyrovnat se svou minulostí. Ukazuje co vše jako 12ctilletý prožíval a kolik dobrých lidí mu pomáhalo. Strach, ale i touha po matce a jeho rodině v něm pořád byl.
Obdivuju Davida Pelzera, co v životě dokázal a hlavně s čím se dokázal vyrovnat. Napsat tak krásné dílo o svém životě vyžaduje odvahu a to David měl… Kéž bych jí měl i já…
Vřele Vám knihu Ztracený chlapec doporučuji
Zrovna jsem dočetl autobiografickou knihu od Dava Pelzera s názvem Dítě zvané „To“. Asi si řeknete proč to píši. Přiznám se, že semnou jen tak něco nezamává, ale tato kniha ano. Proč? Autor vzpomíná na své dětství, které bylo ze začátku krásné, ale pak se jeho život stal noční můrou. Vlastní mamka začala svého syna týrat… Případ Dava se stal 3 nejhorším případem Kalifornie. Není nic horšího, než když je psychicky, tělesně nebo sexuální týrané dítě. Bohužel takových případů přibývá.
V této knize je vidět boj o přežití toho to dítě. Touha žít a touha si zasloužit „lásku“ své „matky“ a otce. Dave, který neustále hladoví a touží žít jako jiné děti a nechápe proč zrovna on a neustále si myslí, že je to jeho vina.
V knize, kterou jsem právě dočetl, je vidět jak je důležité si všímat lidí kolem sebe, jak je důležité, když učitel zná své žáky a dokáže pomoci. Myslím, že kniha dítě zvané „To“ stojí za to aby jste jí otevřeli přečetli i když se přiznám, že mi často bylo do pláče.
Nejkrásnější část celé knihy je Epilog, kdy autor píše: „jsem naživu“
Kéž by nikdo z dětí nemusel trpět jakýmkoliv týrání.