+2

  

Dobrý den Deníčku.

+1

  

Vážení a milí přátelé,

také Vás již unavuje, že vše co otevřete, zvláště media, tak řeší jen virus? Přiznám se, že mě již ano.  Proto se v tyto dny více zamýšlím, co mi toto období může dát?  Mohu toto období, které je pro mnoho lidí těžké, brát jako výzvu?

Také já sám si v tyto dny uvědomuji, že to co prožíváme, nejistotu, strach atd. mohu brát jako možnost a jako výzvu…

Výzva – co je tedy v mém životě důležité? Jaké mam v životě jistoty?

My, křesťané, prožíváme dobu postní, možná je to možnost se opravdu zastavit. Nemohu dělat to, na co jsem zvyklý? Co se v tyto dny více věnovat rodině, najít si čas pro děti?

Mohu si najít čas i na prohloubení mé víry. Nebojme si vzít do rukou Písmo svaté, duchovní literaturu. Najít si čas na modlitbu a nebát se vzít do ruky růženec a vše svěřovat pod mocnou přímluvu Matky Boží.

Nevíme, jak dlouho tento stav bude trvat. Nepropadejme panice, ale také danou situaci nezlehčujme. Každý z nás má zodpovědnost za dění, které je kolem nás.

Modleme se a obětujme, vše co děláme dobrému Pánu, aby se rozšiřování tohoto viru co nejdříve zastavilo.

Držte se a přeji vám krásnou a požehnanou 4. neděli postní a nechme se, tak jako slepec Ježíšem uzdravit, abychom čistě a jasně viděli a dokázali jako slepec Pánu Ježíši říci: Věřím, Pane…“

Pamatuji na Vás v modlitbě…

Váš

br. Martin Tomáš Ševeček O.S.B.

+1

  

Ahoj Deníčku,

srdečně Tě zdravím v den první soboty v měsíci a zároveň i v den, který lidově nazýváme „ dušičky“ (památka, všech věrných zemřelých).

+1

  

Milý Deníčku,

před měsícem, 12. září jsem byl na cestě na pražské letiště, kde jsem se vydal na pouť do portugalské Fatimy.

Místo, které pro můj život mnoho znamená, místo, kde jsem dostal mnoho milostí.  Putoval jsem v roce, kdy si připomínáme 100let od odchodu do nebeského království malého Františka Marto, jehož mocné přímluvě jsem vložil všechno, co jsem prožíval.

Opět jsem na tomto místě prožil 13. den měsíce září. Přijeli jsme ve 2 hodiny ráno 13. dne do hotelu, kde jsme se ubytovali. Já jsem se vypravil na místo zjevení, kde probíhalo noční bdění. Bylo to něco úžasného, když jsem se mohl ve 3.30 pomodlit růženec a být na první mši svaté v bazilice Panny Marie růžencové. Prožil jsem 13. den vzpomínkou na události před 102 lety a rozjímal nad slovy: „Pokračujete v každodenní modlitbě růžence k Panně Marii Růžencové, abyste vyprosili konec války.“

Při letošní pouti jsem si vezl veliký seznam proseb od lidí, kteří mě žádali o modlitbu. Obětoval jsem na to celé 14 září. Putoval jsem po Fatimě v místech, kde se fatimští děti tolikrát modlily v ústraní růženec. Poznával jsem promodlená místa, kde jsem zažíval přítomnost těchto dětí.  Tak jako ony jsem s jejich mocnou přímluvou mohl Pánu předkládat intence, které jsem měl napsané.

Nejkrásnější okamžik nastal, když jsem večer celý balíček mohl zanechat na místě zjevení. Pociťoval jsem jistotu, že Matka Boží všechny prosby vložila před Boži tvář.

Ještě více jsem si uvědomil mocnou zbraň, kterou máme v modlitbě posvátného růžence, v které si můžeme vyprosit mnoho milostí a darů.

Opět jsem si, Deníčku, z Fatimy dovezl ubezpečení, že nám Ježíš dal ten veliký dar, když nám předal svou Matku. „Skrze Marii ke Kristu“, není žádná laciná fráze, ale fakt, který je velikým Božím darem. Věř mi Deníčku, že já jsem příkladem toho, co mocná přímluva Nebeské Maminky dokáže.

+1

  

Můj milý deníčku,

dlouho jsem Ti nepsal a tak Ti píšu tady a teď.

+2

  

Ahoj Deníčku, zítra, 12. 5., slavíme Den matek. A každý ví, co pro nás maminka znamená.

Maminka je ta, kdo nám daroval život. Maminka je ta, která když jsme byli nemocní, tak k nám v noci stávala a utěšovala nás. Maminka je ta, která když jsme upadli, běžela, aby nám pomohla vstát. Maminka je ta, která v naší pubertě, dokázala zkousnout naše pubertální výlevy. Maminka, i přes slova, která mnohdy bolela, a dohnala často k slzám, vždy dokázala odpustit.  Maminka je ta, která vždy zpovzdálí sleduje, jak se nám daří a vždy se snaží pomoci…

Také Ty deníčku víš, že ať již jsme jakýkoliv, tak mamince musíme být vděční. To je jediná osoba v našem životě, která vždy za námi stát bude. Já mám veliké štěstí, že takovou maminku mám. Nikdy jsem mamince pořádně nepoděkoval. Jsem jí tolik vděčný za vše co pro mě Deníčku udělala. I když oba víme, že to nikdy lehké neměla. I přesto, že byla mlaďoučká, tak si mě dokázala nechat a přijala mě.

Děkuji své mamince, že mi vždy pomáhala a pomáhá…  Čím jsem starší, tím více lituji všeho, kdy jsem jí dokázal svým jednáním a slovem ublížit a nemohu být dostatečně vděčný za její veliké otevřené a odpouštějící srdce.

Vážím si každého okamžiku, kdy s maminkou mohu být. Tolik jsme si blízcí a její smysl pro humor mě vždy odzbrojí… Tolik bych si přál, aby nám dal ještě dobrý Bůh mnoho dnů.

Deníčku, prosím Tě važ si své maminky, ať jednou nelituješ, že si mamince neřekl: „mami mám Tě moc rád a děkuji Ti za všechno.“

Všem maminkám, zvláště té mé přeji vše nejlepší k vašemu svátku a moc své mamince děkuji za všechno a především za to, že jsi.

+2

  

Ahoj Deníčku,

+1

  

Ahoj deníčku,

dříve než TI povím, proč Ti píši, se chci omluvit. Ptáš se proč? Protože jsem se Ti dlouho neozval a dnes jsem si uvědomil, že už je to pomalu 2 roky. No snad se teď polepším…

Proč Ti píši? Původně jsem o tomto tématu psát deníčku nechtěl… Je to téma, které je pro mě velice bolestivé a téma za které se mnoho modlím…