0

  

Můj Deníčku,

dnes osmí den novény k Duchu Svatému  se modlíme o dary Ducha Svatého. Dary, které pociťuji, každý den ve svém životě. Neustále mám před očima radu, abychom každé ráno pozvali Ducha Svatého do svého začínajícího dne. Bohužel mi, ale zapomněli říci jednu podstatnou věc. Pokud pozvu Ducha Svatého do svého dne, že se začnou dít věci.

Pán, kterého pozvu, bere „smeták“ a v mém srdci udělá pořádný průvan. Přiznám se Ti Deníčku, že mnohdy na to vůbec nejsem připraven a nestačím se divit. Na konci jsem, ale šťastný, neboť není dne, abych si neuvědomil, veliké věci, které mi učinil Pán.

Pokud přijmu dary Ducha svatého, tak je to stejné jako v Jeruzalémě, kdy apoštolové přijali slíbeného pomocníka (srov. Sk 2,1-41) Jak přišel slíbený dar, tak se začali dít věci. Apoštolové najednou dostávají odvahu a v čele s Patrem vystoupí před lidem… Statečnost a odvahu, kterou v daném okamžiku získávají je zřejmá v jejich životě.

Tolikrát i já pociťuji ve svém životě vedení Ducha Svatého. Odvahu hlásat slovo Boží. Pokaždé mě dobrý Bůh používá jako svou „hlásnou troubu.“ Bez vedení Ducha svatého, bych nikdy neměl odvahu před druhé vůbec předstoupit. Tolikrát vidím, jak mi Duch Svatý radí, ale dokáže také zvýšit hlas, když dělám něco špatně. Dokáže opravdu vzít koště a snaží se vymést vše špatné co v mém životě je. Stačí mu otevřít srdce.

Pokud se modlíme: „Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky…“ Musíme být připraveni, že přijde, ale tak jak to nečekáme.

Deníčku neboj se Ducha Svatého. Duch Svatý byl u zrodu Církve právě o letnicích. Je u zrodu i našich životů. Touží jako tichý vánek přijít a pomoci nám být lepšími.

Moc Ti Deníčku přeji krásné prožití letnic