+1

  

Můj milý deníčku,

dlouho jsem Ti nepsal a tak Ti píšu tady a teď.

Musím se Ti přiznat, že jsem v tyto měsíce měl docela krušné období, ale naštěstí dobrý Bůh dává člověku sílu a pocit, že není nikdy sám.

Prožíval jsem odchod na věčnost několik lidí, kterých jsem si vážil. Nejdříve to byl otec Augustin Gazda, který nás opustil  19 června. Kněz a můj novicmistr, který mě na začátku mé formace vedl a mnoho mi v životě pomohl a věřím, že teď i na hoře pomáhá ještě více.

Pak milý deníčku přišel srpen a já se dozvěděl, že můj táta je v nemocnici. Chtěl jsem za ním vyrazit. Nebeský Otec byl, ale jiného názoru a 8.8. si vzal mého tátu k sobě. Celou noc jsem byl v kostele a vzpomínal a prosil jsem dobrého Boha za mého otce. Druhý den jsem jel ze svou sestřenkou vyřizovat poslední rozloučení.

Přiznám se Ti deníčku, že jsem si den svých narozenin představoval jinak… ale jsem rád, že jsem mohl tátovi prokázat poslední službu lásky a důstojně se sním 12.8 rozloučit v krásném kostele ve Veselí nad Moravou. Byl jsem  Pánu vděčný, že mi dovolil se takto s tátou rozloučit.

Od 8.8. mi zní v uších slova našeho otce opata Prokopa, který vždy říkává: Když zemře táta, tak v den pohřbu se synové stávají  svým dětem otci. Přiznám se Ti deníčku, že až teď tato slova chápu.

Na děti, které mi dobrý Bůh svěřil, abych je doprovázel, jako kmotr a nebo jako ten, který učí a nebo doprovází se od dne smrti táty dívám úplně jinak.

Není den, abych na tátu nemyslel v modlitbě.

Milý deníčku, važ si dní, který můžeš ze svými rodiči být. Vím, že můj táta nebyl dokonalí, ale u rakve jsem mu vše odpustil a požádal i já jeho za odpuštění. Bůh, který je Láska ve svém velikém milosrdenství se na tátu teď dívá jinak a také táta konečně dostal odpovědi na všechny své otázky a nejasnosti.

„Milý tati, drž nám na hoře místo a těším se, že se jednou v nebi všichni, celá naše rodina, celý náš rod setkáme v náruči nebeského Otce…“