+30

  

Po přečtení první knížky dítě jménem „To“ jsem se dal do hledání druhého dílu pod názvem ztracený chlapec. Nikde na internetu tuto knihu neměli a tak jsem musel do knihovny.

V noci jsem nemohl spát a tak jsem otevřel první stránky této knihy a vydal jsem se do života malého Davide, kterého týrala jeho vlastní matka. Kniha ztracený chlapec popisuje co se s malým Daviudem, kdy ho policista odvezl ze školy do dětského domova dělo… Případ se dostává k soudu a malý David dostává strach a ví, že ho soud  může vrátit k matce. Kurátorka Davidovi pomohla a malý David začíná etapu svého života, kdy odchází do pěstounské péče, který v kalifornii v 70 letech moc oblíbená nebyla a lidé na pěstouny koukali zvláštně.

Autor ukazuje, co jako chlapec prožíval. Píše tak krásným slohem, že jsem se od knihy neodtrhnul  a četl jí asi do 3 do rána, kdy jsem byl na konci…  David dokázal neskutečné, vyrovnat se svou minulostí. Ukazuje co vše jako 12ctilletý prožíval a kolik dobrých lidí mu pomáhalo. Strach, ale i touha po matce a jeho rodině v něm pořád byl.

Obdivuju Davida Pelzera, co v životě dokázal a hlavně s čím se dokázal vyrovnat. Napsat tak krásné dílo o svém životě vyžaduje odvahu a to David měl… Kéž bych jí měl i já…

Vřele Vám  knihu Ztracený chlapec doporučuji

+38

  

Zrovna jsem dočetl autobiografickou knihu od Dava Pelzera s názvem Dítě zvané „To“. Asi si řeknete proč to píši. Přiznám se, že semnou jen tak něco nezamává, ale tato kniha ano. Proč?  Autor vzpomíná na své dětství, které bylo ze začátku krásné, ale pak se jeho život stal noční můrou.  Vlastní mamka začala svého syna týrat… Případ Dava se stal 3 nejhorším případem Kalifornie. Není nic horšího, než když je psychicky, tělesně nebo sexuální týrané dítě. Bohužel takových případů přibývá.

V této knize je vidět boj o přežití toho to dítě. Touha žít a touha si zasloužit „lásku“ své „matky“ a  otce.  Dave, který neustále hladoví a touží žít jako jiné děti a nechápe proč zrovna on a neustále si myslí, že je to jeho vina.

V knize, kterou jsem právě dočetl, je vidět jak je důležité si všímat lidí kolem sebe, jak je důležité, když učitel zná své žáky a dokáže pomoci. Myslím, že kniha dítě zvané „To“ stojí za to aby jste jí otevřeli přečetli i když se přiznám, že mi často bylo do pláče.

Nejkrásnější část celé knihy je Epilog, kdy autor píše: „jsem naživu“

Kéž by nikdo z dětí nemusel trpět jakýmkoliv týrání.