Na Velký Pátek jsme se s našim břevnovským oddílem modlili křížovou cestu v našich zahradách…

Rozhodl jsem se, že rozjímaní při této křížové cestě dám i na svůj web… třeba Vás některé myšlenky osloví…

Všem Vám přeji radost, pokoj a naději, že Kristovo slavné vítězství naši temnotu slabostí, nedůvěry a hříchů prozáří svým světlem a láskou.

Pane Ježíši, přicházíme spolu s tebou prožít chvíli tvé cesty, cesty, kdy si objal kříž a nesl jsi ho až na horu Golgotu. Pane, chceme s tebou jít a učit se od tebe, co znamená nést svůj kříž… Rádi bychom spolu s tebou prožili dnešní den, kdy ti chceme touto modlitbou křížové cesty poděkovat za to, co jsi pro nás udělal.

Neseme každý z nás v této křížové cestě to, co nás tíží. Pane, uzdrav všechna ta místa a pomoz nám ti to všechno odevzdat a už se k tomu nikdy nevracet.

Otevři naše oči, ať vidí to, co se děje kolem nás. Otevři naše srdce, ať je citlivé pro lidi kolem nás. Otevři naše ústa, ať mluví, kdy mluvit mají, a mlčí, kdy mlčet mají.

Amen.

 

1. Ježíš odsouzen na smrt (Mt 27,11–31)

Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“ Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů

Dav huláká a řve. V jeruzalemských ulicích je cítit napětí. Pilát Ježíše odsuzuje. Všichni se mu posmívají a tupí ho…

Kolikrát my odsuzujeme? Odsuzujeme své kamarády, spolužáky. Často mluvíme dříve, než uvažujeme. A ani si to neuvědomujeme.

Pane Ježíši, prosíme tě v tomto zastavení, ať mluvíme tehdy, když mluvit máme, a mlčíme tehdy, kdy mlčet máme. Pomoz nám, ať své přátelé, kamarády a lidi kolem sebe neodsuzujeme a nesoudíme.

 

2. Na Ježíše vložen kříž(J 19,16b–17)

Pilát Ježíše vydal, aby byl ukřižován, a Židé se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.

 Ježíš bere kříž, objímá ho a s láskou ho nese. Když to lidé vidí, nechápou, nerozumějí tomu.

Co to pro mě jako pro mladého člověka znamená, nést kříž?

Ježíš po mně přece nechce, abych nesl ve svém životě nějaká dřeva?

Nést kříž může znamenat třeba to, že nebrblám, když se mám učit do školy, když mám plnit nějaké své povinnosti nejen doma, ale třeba i v oddíle. Nést kříž znamená, že nemoc beru jako možnost pomoci Panu Ježíši nést kříž.

Pane Ježíši, neseš kříž a nebrbláš, jak to obvykle dělám já. Tolikrát brblám, že se mi nechce to a ono. Pomoz mi, abych si dříve, než otevřu ústa k brblání a nadávání, představil tebe a tvou lásku, s kterou pro nás a za nás neseš svůj kříž.

 

3. Ježíš poprvé padá po křížem(Iz 53,4)

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.

Pád. Kolik těch Ježíšových pádů bylo, nevíme… ale muselo jich být mnoho… Jen si vezměte, co všechno působilo:

• Ježíš věděl, co ho čeká
• Probděl noc a psychická muka z nastávající situace.
• Zradil ho Jidáš a apoštolové utekli; Ježíš zůstal sám.
• Byl bičován, korunován trním, posmívali se mu, mlátili ho a ponižovali
• Ježíš nesl těžký kříž a měl k němu přivázané ruce.

To vše předcházelo mnoha pádům. Pokud Ježíš padl, tak doslova na pusu. Přesto i přes bolest a posměch dokázal vstát a jít dál.

Co my? Co děláme, když my spadneme? Nemyslím spadnout na kole… Myslím spadnout třeba do problému, do hříchu, do zlozvyku. Jak jednám já? Dokážu vstát? Není umění padnout a zůstat ležet, ale umění je padnout vstát a jít dál.

Pane Ježíši, znáš nás mnohem lépe, než se známe my sami. Víš, proč padáme. Čekáš a chceš nám pomoci vstát a začít znovu… Pomoz nám vstát a jít dal.

 

4. Ježíš se potkává se svou matkou(L 2,34b–35)

Simeon řekl jeho matce Marii: ,,Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat — i tvou vlastní duší pronikne meč — aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

Matka. Kdo je pro nás maminka? Maminka je někdo, kdo nám dal život, někdo, kdo v noci vstával a bral nás do náruče, když jsme plakali. Měl obavu a strach, když jsme byli nemocní. Je to někdo, kdo nespí, když se máme vrátit později domů. Maminka je někdo, za kým můžeme kdykoliv přijít. To vše je maminka.

Ježíš má také maminku, která prožívá ze synem všechno. Chce ho vidět i zde na křížové cestě, a cítí nenávist, která se vznáší na hlavu jejího syna.

Když Marie viděla svého Syna a jeho zničené tělo a obličej plný krve a podlitin, tak si jistě vzpomněla na Simeona a na slova „tvou vlastní duší pronikne meč“.

Kdo je pro mě jako pro skauta Maria? Mohu se k ní obracet? Mohu k ní přistupovat jako ke své mamince?

Neboj se k ní přicházet, neboj se ji prosit a obracet se na ni. Chce ti být na blízku, tak jako chtěla být na blízku Ježíšovi. Chce ti podat ruku, když budeš bloudit, a chce tě vést a dovést k svému synovi.

Panno Maria, děkuji ti za to, že jsi nám na blízku a že nám pomáháš. Děkuji Ti, že nás chceš dovést k svému synovi.

 

5. Šimon Cyrenský pomáhá Ježíši nést kříž(L 23,26)

Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

Šimon je další postava, která pro mě jako pro mladého člověka může být vzorem… Můžeš se ptát čím — přece to všechno dělal, když byl přinucen. Úplně si ho umím představit, jak se bál o pověst: „Co si řeknou sousedé?“ Jak musel být vzteky bez sebe, když byl unavený a teď měl pomáhat nějakému odsouzenci?

Umím si představit i setkání, když si pohlédli do očí. Ježíšovy oči plné lásky se setkávají s očima, které jsou přinuceny mu pomoci. Kristus mu musel být vděčný, protože ten kus dřeva byl moc těžký.

Teď, přátelé, ruku na srdce: neděláme plno věci také z přinucení?

Jak se chovám já, když vím, že mám pomoci?

Pomáhám rád, anebo jen tehdy, když mi to něco přinese?

Pane Ježíši, Šimon je přinucen. Jak se chovám já? Moc prosím, Pane Ježíši, abych si vždy uvědomil, že pokud pomáhám, je to vždy tobě.

 

6. Veronika podává Ježíši roušku(Iz 53,2–3)

Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Veronika, statečná žena.

O této Veronice se v Písmu nemluví. Mluví se o ní jen v tradici církve vyprávějící o cestě Páně na Golgotu.

Tradice praví, že Veronika přišla k Ježíši a utřela mu tvář. Na roušce se objevil Ježíšův obličej.

Nejde ani tak o to, že se tam otiskl Ježíšův obličej, ale že je to akt lásky a statečnosti.

Mnoho skautů za druhé světové války a za komunistů pomáhalo. Mnohdy nasazovali i své mladé životy. Když nebyli zabiti, tak byli zavírání do koncentračních táborů nebo komunistický lágrů.

V tomto zastavení ti, Pane, chceme poděkovat za Veroničin příklad. Zároveň tě chceme prosit za všechny oběti druhé světové války a za oběti komunismu. A svěřujeme ti i naši současnost a budoucnost. Dej nám odvahu, abychom, když to bude potřeba, byli stejně stateční jako Veronika.

 

 7. Ježíš podruhé padá po křížem(1 P 2,24)

On, na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.

Druhý pád.

Při tvém druhém pádu mě, Pane Ježíši, napadají situace, kdy my stále a stále padáme do stejných hříchů. Stále a stále se vyznáváme ze stejných slabostí. A ty stále a stále přicházíš a pomáháš nám vstát a říkáš nám skrze ústa kněze: „Odpouštím ti.“

Pane Ježíši, ty víš jak je to pro mě jako pro mladého člověka mnohdy těžké, když padnu do stejného hříchu, jít a vyznat ho. Jak je to mnohdy těžké vstát a jít dál. Pane Ježíši, děkuji ti, že mi jdeš příkladem a ukazuješ mi, že vstát jde. Ukazuješ mi, že když padnu, běžíš ke mně a pomáháš mi vstát. Pane, děkuji ti za tvůj příklad.

 

8. Ježíš mluví k plačícím ženám(L 23,27–31)

Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ,,Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ,Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

 

Jak i my mladí křesťané dokážeme mnohdy ve svém srdci pomlouvat a klevetit. Jak dokážeme říkat, jak by se mělo to a to udělat jinak. Jak dokážem mnohdy říci, jak by se to mělo dělat lépe atd.

Ano, když už něco kritizuji, měl bych se nejdříve sám podívat do zrdcadla.

Pane Ježíši, moc tě prosím, ať mlčím, kdy mlčet mám, a mluvím, kdy mluvit mám, ať si dříve, nežli otevřu svá ústa, uvědomím a řeknu, jak bys mluvil na mém místě ty.

 

9. Ježíš potřetí padá po křížem(Žd 4,15–16)

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit snašimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Již jsi na hoře Gogotě a nemůžeš. Padáš. Všichni, kdo tu scénu vidí, mají pocit, že je to konečná, že už nevstaneš.

Vstal jsi a z posledních sil jdeš.

Pane, děkuji ti, že jsi vstal a ukázal jsi mně slabému a mnohdy neochotnému, že to jde. Ukázal jsi mi, že není hanba spadnout. Dávej mi odvahu vstát a jít dál.

10. Ježíš zbaven šatu(J 19,23–24)

Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. Řekli si mezi sebou: ,,Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ,Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli.

 Golgota, již tolik poprav zažila. Ale určitě ne ponížení a popravu Božího Syna. Ježíše před ukřižováním ponížili ještě tím, že mu servali oblečení a on, Boží Syn, stál nahý před smějícím se lidem. Po bičování bylo jeho tělo celé do krve rozsekáno a teď přichází chvíle, kdy tyto rány obnovují, když mu servali oblečení z těla.

Ježíš stojí nahý před davem, který se baví tím, jak je tento vězeň tupen a ponížen. Proč to vše musel Ježíš zažít? Kolik lidí tupí lidskou důstojnost tím, že si neváží lidského života. Lidské sexuality. Kolik lidí, a bohužel i mnoho mladých, je svázáno pornografií. Kolik lidí dokáže svou nahotu vystavovat na internetu. Tolik lidí, bohužel i dětí a mladých, je, Pane, prodáváno do otrotctví pornografie. Zatímco ty nám ústy apoštola Pavla říkáš, že naše tělo je chrám Ducha svatého.

Moc tě, Pane, prosím za všechny oběti zneužívání, pornografie a taky za všechny ty, kteří jsou na tom všem závislí.

Pane Ježíši, prosím tě za nás všechny a prosím tě o dar čistoty.

 

11. Ježíš přibíjejí na kříž(Mt 27,33–44)

Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘, dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít. Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; pak se tam posadili a střežili ho. Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský — ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho! Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“ Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

Trest křižovaní vymysleli Peršané. Římané tento trest smrti přijali a dovedli k dokonalosti. K dokonalosti utrpení toho, který je trestán. Křižováni byli největší zločinci.

Co udělal Ježíš? Provinil se láskou a tím, že mluvil o svém otci jinak než farizeové a zákonicí. Provinil se láskou vůči nám všem. Neboť pro nás a pro naši spásu toto vše nesl, aby nás svým utrpením a smrtí vykoupil.

Je ještě větší láska? Tak Bůh miloval svět, že poslal svého Syna, říká svatý Jan.

Slavíme Velký pátek a den, kdy máme my před křížem našeho Pána říci: „Děkuji, Pane, za tvou oběť a že jsi i za mě kříž nesl. Děkuji Ti že si se za mě nechal přibít na tento kříž lásky.“

 

12. Ježíš umírá na kříži(Lk 23, 33–47)

Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“

 Ježíš Nazaretský, židovský král — to byl nápis, který visí odsouzenci nad hlavou. Ježíš nemyslí na sebe, ale modlí se: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Ježíš je přibit na kříž a kříž zasazen do země. Kříž jako strom života. Skrze tuto výkupnou oběť je každý člověk jednou provždy vykoupen.

Pane Ježíši, chci ti poděkovat za tento veliký dar tvé lásky a dej mi tu velikou milost obrácení, neboť za mě si na tomto dřevě kříže zemřel. Strom, který si zasadil nás všechny vykoupil.

Nechci u tvého kříže a při pohledu na tebe myslet jen sám na sebe, ale na všechny naše rodiny, kamarády, spolužáky, kněze, na naše město, vlast a na celou zemi. Rád bych také u tvé kříže prosil za mír pro celý svět, za všechny ty, kteří o tobě pochybují, popírají tvou existenci — abys je obrátil.

Chci také zde u tvého kříže vyznat, že…

Věřím v Boha…

 

13. Ježíšovo tělo sňato z kříže(J 19,38–42)

Potom požádal Piláta Josef z Arimatie — byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů — aby směl Ježíšovo tělo sejmout s kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.

 Ježíšovo tělo je sňato z kříže a Ježíš je položen do klína své Matky. Co si Panna Maria prožívala? Asi to, co prožívá každý rodič, když vidí trpět a umírat a své dítě.

Pane Ježíši, v tuto chvilku mám před očima dětské nemocnice a utrpení těch maminek, které vidí trpět své děti. Mám před očima onkologie, kde v náručích maminek trpí a umírají některé děti. Vidím všechny ty děti, které se ztratily nebo byly uneseny, a utrpění a beznaději rodičů, kteří nevědí, co se s jejich dítětem stalo.

Vidím dětské domovy a ústavy, kde skončily děti, o které se rodiče nemohli postarat, nebo je odhodili jako použitou věc.

Toto vše, Panno Maria, vkládáme do tvých rukou. Vkládáme do tvých rukou utrpení všech těch, kteří nevědí dne ani hodiny, zvláště těch, kteří žijí v Sýrii a ve všech místech naší planety kde se válčí.

Vkládáme do tvých rukou utrpení rodičů, kteří vidí trpět své děti. Vkládáme vše do tvých rukou, Panno Maria, neboť ty nám rozumíš, neboť jsi to prožila také.

14. Ježíšovo tělo položeno do hrobu (Mt 27,59–61)

Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

Ježíš byl ukřižován, položen do hrobu a zavalen kamenem. Tento kámen byl navíc zapečetěn a u hrobu se postavila stráž.

Tím končí případ Ježíše Nazaretského.

Opravdu?

Velký pátek, tělo Pána je položeno do hrobu. Můžeme být u jeho hrobu a uvažovat, co se událo. Pátek večer a celá sobota nás nutí uvažovat a bdít u jeho hrobu. Končí tím tento případ?

Stojíme na místě, které je spjato s tímto klášterem. Břevnovský klášter byl založen u pramene Brusnice.

Voda, symbol života. Voda, která se používá i při udělení křtu. Voda, která se použije i zítra v noci ve všech chrámech, kdy my křesťané budeme obnovovat své křestní sliby.

 

Závěr:

Po celou dobu, co uvažujeme nad utrpením Pana, při jeho křížové cestě, tak si každý neseme na papírku napsáno, co nás tíží a trápí. To vše Ti chceme Pana dát.

Symbolicky je zde spálíme.

Oheň- plamen symbolizuje světlo, kterým je Pán Ježíš. O Velké noci se v našich chrámech, také rozzáří plamen Kristova vítězství, kéž tento plamen prozáří temnotu našich životů…

Pane jménem těchto tvých mladých přátel ti děkuji za to, co si pro nás udělal.

Amen.