16.července slavíme svátek Panny Marie Karmelské, na stránkách sester karmelitek jsem našel krásné vysvětlení tohoto symbolu – škapuliře Panny Marie. Děkuji sestrám za dovolení tento článek na svém webu použít.
Škapulíř – znamení uprostřed každodenního života
Mnoho věcí v našem světě má pro nás hodnotu symbolu, např. světlo, oheň, voda; a také mnoho událostí našeho běžného života v sobě skrývá hlubší význam. Společné stolování bývá pro nás znamením přátelství. Shromáždíme-li se společně k nějaké slavnosti, může to být znamením naší společné identitty.
Potřebujeme znamení a symboly, protože nám pomáhají porozumět tomu, co se teď odehrává, tomu, co se stalo dříve anebo co nás teprve čeká. Jejich prostřednictvím poznáváme, kdo jsme – jako jednotlivci nebo skupiny lidí.
Škapulíř – znamení v křesťanském životě
Ježíš je velikým „znamením“ a vtělením Boží lásky. Také církev založil jako znamení a nástroj své lásky. Pod znameními chleba, vína a vody nám chce dát poznat, co nemůžeme vidět zrakem a nahmatat dotekem.
Všechny naše křesťanské obřady, zvláště svátosti, jsou znameními, která mají svůj zvláštní význam. Při eucharistii je to znamení chleba a vína, při křtu voda. Při pomazání nemocných vkládání rukou na nemocné a pomazání olejem. Každé toto znamení nás spojuje s Bohem, který je různým způsobem v každém z nich přítomný.
Církev užívá znamení, související s určitými událostmi, tradicemi nebo osobami. Jedním z takových znamení je škapulíř Panny Marie Karmelské.
Škapulíř je znám již osm století. Církev ho schválila a karmelitánský řád jej nosil jako vnější znamení Mariiny lásky a přízně. Zároveň škapulíř nošený na našem těle potvrzuje naši lásku a důvěru k Panně Mariia náš závazek žít podle jejího vzoru.
Slovo „škapulíř“ má svůj původ ve jménu jedné části oděvu, která se kdysi nosila při práci.
- Příslušnost ke karmelitánskému řádu
Ve středověku věřící často usilovali připojit se k tehdy nově vzniklým řeholním společenstvím: františkánům, dominikánům, augustiniánům, karmelitánům. Vytvořila se bratrstva laiků, spojená s řády.
Všechna řeholní společenství se snažila dát laikům nějaké vnější „hmatatelné“ znamení takového jejich přičlenění a jejich podílu na duchu a apoštolátu řádu. K tomu se dobře hodila nějaká část řeholního oděvu. Mohlo jít o bílý plášť, pás nebo škapulíř.
Na Karmelu se takovým znamením stal zmenšený škapulíř. Ten měl být znamením příslušnosti k řádu a vyjádřením účasti na jeho spiritualitě.
Prostřednictvím škapulíře nás Maria učí:
- být otevřenými pro Boha a pro jeho vůli, jak se nám odhaluje v různých událostech našeho života;
- naslouchat Božímu slovu v Písmu i v životě, věřit mu a řídit se jím;
- stále se modlit a hledat Boha a jeho přítomnost, nezávisle na okolnostech, kterým jsme právě vystaveni;
- být nablízku našim bližním v jejich starostech a být s nimi solidární.
- Historie škapulíře
Slovem škapulíř (od latinského slova scapula, lopatka) se původně označovala část oděvu – pruh látky, která splývala vepředu přes prsa dolů a na zádech přes lopatky jako zástěra – a tvořila běžnou součást řeholního šatu, nejen u karmelitánů.
Podle starobylé tradice se generálnímu představenému karmelitánů, sv. Šimonu Stockovi, zjevila 16. července 1251 v anglickém Aylesfordu Panna Maria a předala mu přitom škapulíř jako znamení její ochrany. Bylo s tím spojeno přislíbení, že ti, kdo budou škapulíř s úctou nosit, dosáhnou věčné spásy.
Šlo zde o nový projev staré víry, že Maria je Patronkou řádu a škapulíř (jako její dar) je toho dalším znamením. Pozdějšími generacemi byl škapulíř považován za největší Mariin dar řádu a za souhrnný symbol všeho, co kdy Maria Karmelu prokázala.
Proto byl škapulíř, úcta k němu, vděčnost za něj, spojovány s 16. červencem, dnem slavnosti Panny Marie Karmelské.
- Duchovní význam škapulíře
Škapulíř má svůj původ v tradici karmelitánského řádu, který v něm vidí znamení Mariiny mateřské ochrany. Duchovní význam škapulíře vnímají generace věřících již po mnoho století a církev tuto formu zbožnosti potvrdila.
Škapulíř má v našem životě důležité místo:
- Je znamením Mariiny mateřské lásky k nám. Škapulíř nás spojuje s kontemplativní a prorockou spiritualitou Karmelu.
- Je znamením našeho závazku následovat Ježíše tak, jako Maria. Toto následování má svůj počátek v našem křtu, jímž jsme se stali Božími dětmi.
- Uvádí nás do rodiny Karmelu, do společenství mužů a žen, které existuje v církvi již přes osm set let. Podněcuje nás žít podle ideálu Karmelu: skrze modlitbu být zakotveni v Bohu.
- Ukazuje nám na příklad karmelitánských svatých. Smíme se s nimi cítit důvěrným způsobem spojeni.
- Je znamením víry ve věčný život s Bohem. Doufáme, že na něm budeme mít podíl díky ochraně Panny Marie a na její přímluvu.
- Škapulíř – znamení křesťanské víry
- talisman pro štěstí, „aby se nám nic nestalo“;
- automatická záruka jistého místa v nebi;
- výmluva – způsob, jak se vymanit z nároků křesťanského života.
Škapulíř je:
- svátostinou, užívanou církví po staletí;
- začleněním do karmelitánské rodiny;
- připomínkou naděje, že s pomocí Panny Marie a po jejím příkladu může člověk v tomto životě a na věčnosti dojít setkání s Bohem;
- jasnou „nápovědou“ při našich rozhodováních se: následovat Ježíše podle Mariina příkladu;
- výzvou:
- k otevřenosti pro Boha a jeho vůli;
- nechat se vést vírou, nadějí a láskou;
- žít „uprostřed lidu“, mít k druhým blízko;
- k horlivosti v modlitbě;
- v každé životní situaci být si vědomi Boží přítomnosti.
- Praktické pokyny pro žehnání a přijetí škapulíře
- Škapulíř sestává ze dvou malých kousků látky, spojených dvěma stužkami. Nosí se přes ramena na těle tak, že jeden spočívá na prsou a druhý na lopatkách. Obvykle je na něm znázorněna Panna Maria Karmelská a Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
- Škapulíř se přijímá zvláštním obřadem jen jednou, předává jej kněz, jáhen nebo jiná pověřená osoba.
- Plátěný škapulíř může nahrazovat medailka, na jejíž jedné straně je vyobrazení Srdce Ježíšova a na druhé straně zobrazení Panny Marie Karmelské.
- Každý, kdo nosí škapulíř, zavazuje se tím ke křesťanskému životu, to znamená k životu podle evangelia. Usiluje o život ze síly svátostí a o živou úctu k Matce Boží. Mělo by pro něj být samozřejmostí alespoň jedenkrát během dne se k ní obrátit modlitbou.
Převzato zde.