+20

  

Začal svoje vystoupení. Zamával zelenou stokorunovou bankovkou: „Kdo chce tuto bankovku?“ ptal se. Zvedlo se několik rukou. On však poznamenal: „Než vám ji dám, musím provést ještě jednu věc.“ Zuřivě bankovku pokrčil. Pak řekl: „Chce ji ještě někdo?“ Ruce se znovu zvedly. „A co když udělám toto?“ Mrštil bankovkou o  zeď, a  když dopadla, začal po ní dupat. Znovu ji ukázal divákům. Byla špinavá a poničená. „Chce tady ještě někdo tuto bankovku?“ Jako vždy, ruce se zvedly. I  když byla bankovka hodně zničená, neztratila nic ze své hodnoty.

 Náš vztah k Církvi je podobný jako vztah posluchačů k bankovce. Pro mnohé je Církev problém. Má špatnou reklamu. Je stále starší a seznam jejích hříchů stále delší. V  Církvi jsou světci i  kariéristé, lidé milí i  ničemové, mučedníci i  násilníci, lidé ochotní pro druhé dát život i  nenasytní prospěcháři. Jsou tak dobře maskovaní, že je často těžké rozeznat jedny od  druhých. Lidé, kteří Církev tvoří, jsou ze stejného masa a kostí jako všichni ostatní. Někdy dělají chyby. Často nejsou upřímní. Možná jsou jen průměrnými hráči, ale jejich hudba je jedinečná. Proto lidé rádi přijímají Ježíše, zato „přítelem Církve“ mohou být jen s tisícem výhrad. Církev Ježíše Krista však nikdy neztrácí svou hodnotu. Naopak, stále zuřivější rány protivníků dosahují jen toho, že zůstává bdělá a zbavuje se po staletí se hromadících nánosů a nečistot. Jeden novinář se vtíravým tónem zeptal Matky Terezy: „Co by se v  Církvi mělo změnit?“ Světice s  úsměvem odpověděla: „Já a vy.“

Brunna Ferrery:  Deset slov o víře