Jak se říká, co bylo, to už neřeš a zapomeň, přece máme žít dneškem. Myslím si, že to pravda není a na některé události zapomínat nemáme a nesmíme. Dějiny nás učí se varovat toho, co bylo. Zvláště 20. století nám má být varováním…  

Proč se k tomu vracím právě v tomto čase? V roce 1948 se udál tak zvaný „Vítězný únor“ tedy název puče, který se udál v Československu komunistickou stranou mezi 15 a 25 únorem 1948. Komunisté se již během druhé světové války připravovali na převzetí moci. Spolupracovali se Sovětským svazem a se Stalinem. Celou dobu se pokoušeli narušovat činnost ostatních stran. Využívali poválečné situace a slibovali blahobyt v naší zemi.  Jejich moc v naší zemi sílila. Postupem času ovládli důležité součásti naši země, jako byla: armáda, policie a také obyčejní lidi, kteří věřili, že jim komunistická strana v čele se soudruhem Gottwaldem  přinese blahobyt.

Komunistická strana využili, tehdejší situace, kdy byly demokratické strany nestálé. V naší zemi se těžce nemocný prezident Edvard Beneš snažil o stálost naší země. Klement Gottwald, ale využil Benešovu nemoci „strach“ a také i jeho nerozhodnost, k tomu co už strana chystala.

V únoru, kdy nastává krize vlády, někteří členové, kteří nesouhlasili s komunisty podávají demisi, kterou prezident po delší době a pod nátlakem Gottwalda a tehdejších dělníků přijal a jmenoval navržené ministry komunistické strany. Komunisté získávají plno moc ve vládě.

Citace z projevu Klementa Gottwalda na Václavském náměstí 25. Února 1948

„ Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20 února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny návrhy, přesně tak, jak byly podány přijal.“

Co následovalo potom?  To víme, až moc dobře.

Podle vzoru našeho tatíčka a osvoboditele soudruha Stalina a světského svazu se zbavujeme lidí, kteří ukazují na naše chyby. Zbavujeme majetky hospodářům, neboť vše má patřit všem.  Ty co nechtějí majetky dát, pozavíráme nebo nejlépe pošleme do pracovních táborů.

Bůh a církev je přežitek a Boha ani Církev nepotřebujeme a tak pozavíráme biskupy a tím se zbavíme vedení a napojení na Vatikán. Nepohodlné kněze, pozavíráme. Nebo co, rovnou zabijeme, jako třeba Josefa Toufara, nebo kněze z případu Babice atd. Těch, kteří nechtějí spolupracovat a přejít do sdružení „pacem in terris“, ty zavíráme, nebo pošleme na vojnu. Na převýchovu k jednotkám  PTP.

Začneme také podle vzoru našeho sovětského bratra s velkými procesy a zbavíme se lidí, jako byla Milada Horákova atd.

Zavadíme praktiky mučení STB, neboť je potřeba se narušitelů zbavovat…  Je potřeba školit naší mládež a zblbnout jim hlavy tak, aby vše bylo podle našeho ideálu.

Bylo plno statečných lidí, kteří se ale tímto systémem nenechali ovládat, ale ty si od tohoto systému vysloužili „peklo.“  Mnozí byli vyhazovaní ze svých pracovních míst. Jejich děti nesměli studovat.

Bohužel, někteří byli přinuceni spolupracovat. Policie STB měla moc dobře spolupracovníky vyhlédnuté, moc dobře věděli na jakou „strunu“ brnknout, aby člověk dostal veliký strach.  Nejen o svou rodinu, ale také sebe samého. Bylo to období, které bylo hodně těžké a ještě dnes člověku běhá mráz po zádech, co člověk člověku dokázal udělat.

Jak říkalo plno lidí, kteří tyto prožili:  odpouštím, ale nezapomínám…

Ano, nesmíme zapomenout co se zde 40 let dělo. Když, ale slyším, jak dnešní lidé uvažují: „za komunistů se nám žilo lépe.“  Ano bylo mléko za 2,- Kčs, ale na jaký úkor… Měnová reforma, která zde byla stát zdeformovala, ale vždy jsem slyšeli jak se máme dobře a naše ekonomika roste.

Proto jsem se rozhodl napsal tento článek na svůj blog. Přiznám se psal se mi těžko, neboť to je období, které bylo hodně  zlé a když vidím situaci dneška, tak mám velké obavy, že se dostáváme do velkého problému. Proto to píšu, neboť NESMÍME ZAPOMENOUT!!!!

 

obrázky: prohlížeč Google

čerpáno: Wikipedie