Blíží se 13. květen, kdy si budeme připomínat svátek Panny Marie Fatimské, která se zjevila třem dětem.  O událostech, které se odehrávají v roce 1917 jsem psal na tomto webu. Také se o těchto událostech více dozvíte na stránkách Fatimského apoštolátu.

Jak nápis článku ukazuje, dnes budeme společně rozjímat o Neposkvrněném srdci Panny Marie. Když se řekne srdce, tak si představíme hlavně orgán, který máme v těle. Orgán, bez kterého nelze žít. Orgán, který rozhání krev po celém těle. Srdce, které máme, nám dává život. Vše laicky řečeno.

Srdce je také symbolem lásky.  Lásky, která ve vztahu dvou zamilovaných je obrovská.  Lásky maminky, která miluje své dítě, ať je již jakékoliv. Lásky, která dokáže také bolet, když nás milovaná osoba opustí, zklame, nebo nám ublíží. Proto vše je láska zobrazována srdcem. Neboť srdce je nejbližší symbolem života a lásky.

Teď již jistě více rozumíme,  proč Srdce Panny Marie. Srdce čisté, neboť Bůh obdařil Matku Boží darem čistoty. Srdce, která byla uchráněna hříchu. A toto veliké Srdce se dá právem nazvat srdcem Lásky, které je obrovsky otevřené nám lidem.

Tímto velikým srdcem Panna Maria dokázala říci na Boží plán své jasné ANO! (srov Lk 1,38)  Pod tímto velikým srdcem nosila Božího Syna. Tímto velikým srdcem trpěla, když nemohla najít Ježíše, když mu bylo 12 let.  Srdce, které je plné naděje a důvěry, že jí její Syn vždy vyslyší, tak jako na svatbě v Galilejské Káně.(srov Jan 2.1-11) Srdce trpící, které vidělo a spolucítilo nenávist, urážky, pohrdání, když jejího Syna odsoudili, bičovali, a když objímal svůj kříž. Srdce tiché, které se setkalo na křížové cestě s trpícím synem. Srdce, které vidělo svého Syna viset na kříži. Srdce Matky, které položily mrtvé tělo na klín.

Veliké a laskavé Srdce Matky, jejíž Syn nám svou maminku daroval a která se nepřestává za nás všechny přimlouvat.

Proč ale Panna Maria žádá o smír za všechny hříchy proti jejímu Neposkvrněnému Srdci?  Ne proto, že by se chtěla zveličovat nad svého Syna. Jak jsem již psal, srdce Matky trpí, když je jejímu dítěti ubližováno. Tolikrát lidstvo za těch více než 2000 let Božího Syna nepřijímalo?  Tolikrát bylo vedeno ve jménu jejího Syna, tolik válek. Tolikrát se my, křesťané, k sobě a k lidem kolem nás chováme nenávistně, pohrdavě. Zneužíváním lásky v rámci svého vlastního potěšení.  Je toho mnoho, čím srdce lásky dokáže lidstvo, a také my samotní urážet a zraňovat.

Právě proto 13. července 1917 Matka Boží třem pasáčkům ukázala své srdce. Ne srdce veselé, ale srdce ovinuté trním. Ukázala také důvod, proč její srdce tak trpí. Ukázala dětem vidění pekla, ne proto, že by chtěla děti strašit, ale důvod proč její srdce tolik trpí a proč se tyto tři děti mají modlit za obracení hříšníků. Sestra Lucie ve svých pamětech nám to vysvětlí nejlépe: „Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír… přijdu požádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsíci… Nakonec zvítězí mé Neposkvrněné Srdce. Svatý otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude dopřán na nějakou dobu mír. „

Pobožnosti prvních sobot a tím i úcta k Neposkvrněnému srdci Panny Marie je velkým Božím darem, který máme. Můžeme vyprošovat obrácení nás hříšníků. Můžeme, tak jako děti ve Fatimě, utěšovat Srdce Panny Marie a tím pádem i Srdce Pána Ježíše.  Myslím, že máme před sebou velikou studnici Božích milostí a darů a jak jsem již mnohokrát psal, a to nejen zde na webu, ale i třeba na FB, chce to tak malinko.

Panna Maria sama sestře Lucii vysvětluje v roce 1925 „Dcero, pohleď na mé srdce, ovinuté trny, kterými je nevděční lidé probodávají rouháním a nevděkem. Snaž se alespoň ty mě potěšit a řekni, že slibuji všem, kdo se po dobu pěti měsíců v první sobotu vyzpovídají, přijmou svaté přijímání, pomodlí se růženec a stráví 15 minut při rozjímání 15 tajemství růžence, že jim budu blízko v hodině smrti se všemi milostmi, které potřebují ke spáse.“  

Tolik lásky je v této prosbě. „Snaž se alespoň ty mě potěšit…“  Když naše maminka prosí, a tak laskavě, nestojí za to ji poslechnout?  Tolik ji trápí, že nevděční lidé probodávají rouháním a nevděkem její srdce ovinuté trní. A abychom naší maminku utěšili a potěšili, chce to opravdu jen:

1) svátost smíření.

2) svaté přijímaní,

3)modlitba růžence a rozjímaní nad jejím tajemstvím a to alespoň 15 min.

To vše konat jako smír za urážky a rouhání proti Neposkvrněnému Srdce Panny Marie.

Máme před sebou ještě 7 prvních sobot: 1.6., 6.7., 3.8., 7.9., 5.10., 2.11. a 7.12. Využijeme je, abychom Mamince udělali radost?

Nebojte se ponořit do studnice bezedné Boží lásky, kterou nám Bůh ještě intenzivně ukazuje v srdci Panny Marie…

Na konci tohoto rozjímaní můžeme vykřičet z hloubi svého srdce slova Matky Boží pronesené 13. červenec 1917: Nakonec mé neposkvrněné srdce zvítězí…

Ano, ať se stane cokoliv, tak její srdce vyhraje, myslím, že nepotřebujeme větší důkaz Boží lásky.