27.12 slavíme svátek evangelista Jana.

Dva dny po Vánocích slavíme svátek světce, kterému se také říká „miláček Páně.“ Apoštol Jan byl bratr Jakuba. Byli oba rybáři a synové Zebedea, který chytal ryby u Genezaretského Jezera. Pocházel z Betsaidy.

Spolu s Jakubem a Petrem byli u velkých událostí Ježíšova působení. Byli svědky vzkříšení dcery Jairovy, proměnění Páně i úzkosti v Getsemanech. Při poslední večeři byl Jan svému Pánu nejblíže a naslouchal jeho slovům. Jan byl také jediným apoštolem, který stál pod křížem a nejplněji poznal hloubku Ježíšovy lásky.

Apoštol Pavel tyto tři, Jana, Jakuba a Petra nazval uznávanými sloupy. Ježíš svěřil Janovi pod křížem svou Matku. (srov. Jan 19,26-27) Byl jako většina učedníku mučen, vhozen do vařícího oleje, ale přežil a nic se mu nestalo, Byl vyhnán na ostrov Pathmos. Zemřel přirozenou smrtí v Efezu.

Apoštol Jan je autorem čtvrtého evangelia, tří listu a poslední knihy nového zákona Zjevení. Jeho známou větou je také: Bůh je láska. (1 Jan 4,8) Jan srdečně ujišťuje o této pravdě. Byl této lásce nejblíže a tak muže ve svém evangeliu ale i jeho listech oslovit ty, kteří opravdu hluboce vnímají Ježíše jako Pána a Mistra.

Jan je autorem evangelia, které je velice hluboké a autentické. Jan předpokládá, že čtenář, který čte jeho evangelium zná předchozí autory a tak se nebojí jít do hloubky.

Začíná prologem, kdy oslavuje vtělené slovo. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ (Jan1,1) Vtělené Slovo, které nám evangelista Jan předkládá je také světlo, které nám na svítí na cestu, neboť tma ho nepohltit. Jan nám chce říci, že stojí za to Slovo, který je Bůh následovat. (srov. Jan 1,5)

Mluví ve svém evangeliu, jak byl Kristem povolán a jak byl povolan Ondřeje, Petra a Filipa (srov. Jan 1,29-51)

V druhé kapitole nás přenáší svatbě v Galijeské Kaně, kam byl pozván Kristus, jeho Matka a apoštolové. Jan představuje Matku Marii jako tu, které není jedno, co se děje kolem. Všímá si, že není víno a doslova si „vynucuje“ u svého Syna jeho první zázrak… (srov Jan 2,1-11)

V dalších kapitolách ukazuje Ježíše jako Božího Syna a jako toho, který přišel spasit svůj lid a to v  rozhovor s Nikodéme (srov. Jan 3)

Představuje Ježíše jako zdroj života, který přišel, aby dal „vodu živou“ Krásný dialog mezi Ježíšem a Samařskou ženou u studny Jakubovy:  „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4,13-14) Ježíš je zdroj vody živé ke které nás zve… (srov. Jan 4)

Evangelista v 5 kapitole ukazuje na příběh, který se udál o svátcích:  „V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.  V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.“ (Jan 5, 2-3) Jan Ježíše představuje, jako toho, který přišel uzdravit slepé. Uzdravit i ty slepé, kteří přes svou nelásku nevidí veliké věci, které učinil a činí Pán. (srov. Jan 5)

Jan v Ježíšově eucharistické řeči ukazuje Pána, jako chléb života, kdy v 6. kapitole po rozmnožení chlebů, Ježíš hovoří o sobě jako o chlebě: Kdo nejí mé tělo a nepije mou krev nemá život. (srov. Jan 6,53) Šestá kapitola Janova evangelia se právem nazývá eucharistickou řečí.  Nutí nás, se také zamyslet, zda nás Ježíšovo evangelium nepohoršuje. I vy chcete odejít? (Jan 6,67) Jak bychom odpověděli my? Petr odpovídá za každého z nás: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ (Jan 6, 68-69)

Pro mě osobně je velice silná kapitola 8 o hříšné ženě. Ježíš v Janově vyprávění je jako ten, který je milosrdný a plný lásky. Hříšná žena, která byla přistižena při cizoložství, což podle Mojžíšova zákona bylo trestáno trestem ukamenování.

Tato žena byla také příčinou zkoušky, kterou měl Ježíš projít.  Ježíš slyší dav a žalovaní, ale neříká nic. Činí jen jednu věc, něco píše na zem. Dav, ale naléhá dál: Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (Jan8,7) Nic jiného neřekne, lidu to stačí, pouští kameny a odchází. Oči Ježíše, které jsou plné lásky, se obrací na ženu: Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? (Jan 8,10) Následuje kladná odpověď ženy a Ježíšovu ujištění: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8, 11)

Kdo hřešil, on nebo jeho rodiče? (srov. Jan 9,2) tato slova vyslovili učedníci, když cestou viděli slepého. Slepec a jeho uzdravení je bodem 9 kapitoly. Slepec byl uzdraven, ale děje se to v sobotu a tak se přidává další důvod jak se tohoto „proroka“ zbavit.  Slepec, který byl uzdraven je u výslechu u zákoníků a Farizeů a později i vyhnán. Ježíš ho vyhledá a pokládá otázku, která je směřovaná i nám: „Věříš v Syna člověka?“ „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena.  Ano Ježíš je ten, který chce, abychom i my viděli. (Srov. Jan 9)

Blíží se Velikonoce a Ježíš jde do Jeruzaléma a zbytek kapitol již mluví o těchto událostech.  Vrchol Janova evangelia je část poslední večeře, utrpení, smrti a vzkříšení  Páně.(Jan 13- 21) Nechci se dál rozepisovat, neboť právě u evangelisty Jana je plno krásných a hlubokých myšlenek v těchto posledních kapitolách, které by za to stáli, ale nechám něco na Vás, alespoň budete mít důvod si evangelium Janovo otevřít.

Nebojte se otevřít a začíst se, nechat se oslovit jeho láskou k tomu, kterého následoval. Nechat se oslovit evangelistou, který spolu s Petrem, prvního dne v týdnu přišli ke hrobu a viděl prázdný hrob a uvěřil. (srov. Jan 20,8)

Muže být větší svědectví? Bůh je opravdu láska a stojí za to ho následovat.

 

obrázky vzaty z prohlížeče Google

citace písma: www.biblenet.cz