+28

  

„Narodil se Kristus Pán, veselme se!“ Tak zní začátek nejznámější koledy… Dovolte, abych zde uvedl malou úvahu o těch to svátcích.

Všude kolem nás zní koledy, na náměstích stojí krásné stromečky a betlémy… Rozzářené nejen dětské oči, které se již těší, co najdou pod stromečkem a zda na ně „Ježíšek“ nezapomene. Když já byl malý, tak si pamatuji, že štědrý den byl u nás nejklidnější a radostným dnem plný tradic a krásy a vždy to byl nejkrásnější den.

Jsou Vánoce opravdu časem, kdy se rodina raduje a je pohromadě? Radovala se i svatá rodina, jejíž události si vlastně připomínáme? Vánoce jsou připomínkou narození Božího Syna a syna Marie…

V době Marie a Josefa to zas taková „romantika“ nebyla… Stačí si přečíst, co nám napsal evangelista Lukáš od 1 a 2 kapitoly, kde se píše o tom, co svatá rodina vlastně prožívala. Při četbě mě osobně běhá vždy mráz po zádech… Můžete říct, „proč to tak prožívám?“

Jen si to představte: V Nazaretském městě, mladá dívka Marie, která byla zasnoubená s mužem Josefem se dozví od anděla Gabriela, že počala z Ducha Svatého…  Maria i Josef žili v Izraeli a tenkrát žena, která počala s někým jiným mužem, tak měla být podle zákona ukamenována. Maria si to jistě uvědomila co se muže stát, přesto dokázala spoléhat na Pána říci: „jsem služebnice Pána, ať se mi stane podle Tvého slova“ (Lk1,38).  Velikost této statečné dívky je, že dokázala spoléhat na Boha. Statečný byl, ale i Josef, který po snu, kdy od anděla slyšel, že se nemusí bát, vzít Marii k sobě. Josef se rozhodl uvěřit slovům andělovým a poslechnout ho… (srov. Mt 1,18-25). Josef byl veliký ochrance této rodiny

Další událostí, která moc romantická nebyla, je cesta z Nazaretu do Judského Betléma, kde se Maria a Josef měli podle příkazu císaře Augusta zapsat při sčítání lidu. (srov. Lk 2,1-20)  Maria byla v požehnané stavu a cestovat v tomto stavu přes Judskou poušť a ještě sami bylo v tu dobu hodně nebezpečné. Bylo to stejné, jako kdyby dnešní žena šla sama o půlnoci přes park, taky neví, kdy jí tam kdo přepadne… I když Maria měla Josefa a jeli na oslátku tak i to nebezpečí bylo, že je někdo může přepadnout.

A nakonec samotný Betlém, malé městečko. Maria a ani Josef nemohli najít ubytovaní. Maria cítila, že se blíží její hodina a měla porodit svého prvorozeného a teď nevěděla co sní bude a přesto důvěřovala Bohu, že On moc dobře ví, co dělá…  Proto odešli za Betlém a našli si jeskyni, kde přespávali pastýři. A v této chudé jeskyni se narodil Mesiáš, kterého očekával celý Izraelský národ a jeho příchod předpovídali dávní proroci.

Paradox celé „svaté noci“ je ten, že se Boží Syn narodil chudičký ve stáji uprostřed oslíka a volka.  Radostnou zprávu nedostal od anděla Herodes, nebo velekněz, kněží, ale tehdejší zplodina národa a tou byli pastýři… Pastýři se první dozvídají, že se „nám, nám, narodil se“ Není to úžasné, že Pán tvorstva, stvořitel nebe i země se narodil v bezbranném dítěti?

Až budeme s rodinou pohromadě, budeme slavit štědrý večer u stromečku a u našeho domácího betléma a pak půjdeme třeba na půlnoční a uslyšíme zpěvy koled, můžeme si uvědomit události noci, kdy nám, narodil Spasitel světa. I když nejsme třeba křesťané, tak se můžeme i my radovat i pro nás se totiž Boží Syn narodil.

Obrázky převzaty z google