+6

  

Dnes při mši svaté jsme četli krásný text z listu svatého Pavla. Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o malé rozjímání, když jsem uvažoval nad tím to textem.  Nejdříve se začtěme do textu:

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – (my zvěstujeme) to, co `oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují‘. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.  1 Kor 2,6-10

Svatý Pavel upozorňuje, že je různá moudrost. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Moudrost, kterou chce učit Pavel je od Boha, a má se sní seznamovat jen ten nepokročilejší.

Pavel také upozorňuje, kdyby lidé toto věděli, tak nikdy by Pána slávy neukřižovali. Pavel ví, že práva moudrost, tedy moudrost, kterou učí Pán je ta, která nás „přinutí“ se ztišit a naslouchat. Moudrost, kterou nás učí Pán je ta, která nás „přinutí“ mít otevřené srdce pro druhého. Moudrost, kterou nás učí Pán je ta, která nás „přinutí“ nemyslet jen sami na sebe.

Proč to vše Pavel píše? Aby nás ubezpečil jednou věcí: co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘

Jisté je jedno, že vše co vidíme, slyšíme a nač myslíme je pro nás důležité. V Boží moudrosti, kterou nás učí Pavel, se má jít do hloubky. Pavel nás upozorňuje, vše co chce Bůh je přes naše chápání. Boží plán s námi jeho dětmi je tak velký, že to nemůžeme myslí pochopit.  Pavel doslova píše: co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil.  

Chápeme, co se nám snaží Pavel říci? Milí přátele, to nemůžeme nikdy pochopit myslí, ale jen na kolenou, před Božím majestátem a nad ubezpečením co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nechme se nejen tento týden vést touto moudrostí.  Nechme se překvapovat Božím majestátem a ubezpečením svatého Pavle co pro nás všechny Bůh připravil.

Všem Vám přeji krásnou neděli.

+4

  

O 4. neděli liturgického mezidobí jsem se zamýšlel nad texty druhého čtení. Apoštol Pavel píše křesťanské obci do Korinta. V té době zde byla taková všehochuť lidí, také díky tomu, se Korint stal hlavní pobočkou obchodu.

Co apoštol Pavel křesťanům do Korinta píše?

Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

1 Kor 1,26-31

Církev – Ecclesia ( shromáždění ). Církev – společenství okolo našeho Pána Ježíše. Ježíš je ten, který nás spojuje.

Přesto, že Pán Ježíš je Boží syn, tak jeho společenství tvoří lidé. Pokud se na lidi v Církvi podíváme tak musíme s Pavlem říci: Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.

Pokud se pravdivě podíváme, tak skutečně církev je dobrá „sebranka“ lidí.  Pokud jsem Vás urazil tak se omlouvám, ale tak to cítím, ale také s Pavlem musím dodat: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré.  Již okolo Pána Ježíše bylo plno nevzdělaných rybářů, přesto jeden se stal hlavou Církve a ostatní těmi, kteří skutečně, mnohdy: zahanbil moudré.

Často si kladu otázku proč je tolik slabosti, když Kristu je hlavou Církve? „Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet“. Naše slabost je naše záchrana, neboť nás chrání před pýchou, neboť bychom mohli být pyšní.

Ano, Církev je plna slabých lidí, ale tím více nás muže uklidňovat že: jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.  V Ježíši je naše síla a naděje, neboť v Ježíši jsme silní.

Když se máme chlubit tak jedině v Pánu (srov.1 Kor 1, 31)

Proč jsem psal toto zamyšlení? Neboť si myslím, že často se na Církev koukáme skrz prsty, ať již nevěřící, tak často i my věřící. Ano, mnohdy je k tomu důvod, když občas některé lidi vidíme, jak se chovají.

Ale jak se chovám já? Nechovám se já ještě hůře? Kdo jsem já, abych druhé soudil? A když se mám chlubit tak jedině tím co skrze mě dělá Pán neboť bez jeho pomoci nejsem vůbec nic a spolu s Pavlem mohu jen prohlásit, že: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

Krásnou neděli Vám všem

+9

  

Blíží se štědrý den a my finišujeme s úklidem, pečením, nakupováním dárků atd. Jak jsem, ale prožili adventní dobu? Měli jsme čas se zastavit?  Třeba Vám k zastavení pomohl článek o Vánocích a tradicích. Dnes jsem uvažoval o malém rozjímání o velké noci.

+8

  

4. neděle adventní nám nabízí krásné texty. Já bych se rád, ale zamyslel nad evangeliem dnešní neděle a to nad postavou svatého Josefa.

S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: „`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s námi‘. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě. Evangelium  (Mt 1,18-24)

Evangelista Matouš, který nás bude, po celý letošní liturgický rok provázet, své evangelium směřoval pro křesťany ze židovství. Proto v jeho evangeliu nalezneme mnoho narážek právě na židovství a ne jejich víru, proroky. Matoušovo evangelium, vždy poznáme, když uslyšíme větu: „To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků“. Ano to vše stalo a také naplnilo, co Pán řekl ústy našich proroků, které náš národ tak často nebral vážně. Jejich proroctví se ale naplnilo, naplnilo se v postavě Ježíšově.

Matouš svou první kapitolu začíná rodokmenem Ježíše Krista. Který je sice dlouhý a na první pohled se muže zdát nudný, ale když se podíváme hlouběji, tak zjistíme jak je jeho rodokmen pestrý. Ježíšův rodokmen končí Josefem.

Matouš ve svém evangeliu začíná právě postavou Josefa. Jako jediný jde v postavě Josefa do hloubky. Josef, snoubenec Panny Marie, která byla velice mladá, když byla zasnoubena, tak jak to v tehdejší době bylo zvykem. Josef zjistil, že je jeho snoubenka v požehnaném stavu. Matouš tuto Josefovu situaci definuje slovy: “Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.“  Nechtěl jí vydat pohaně, říká Matouš.  Zákon izraelský mluvil jasně, že taková žena má být ukamenována. Josef to chtěl řešit touto cestou, bez skandálu jí v tichosti propustit jak praví zákon.

Musel o tom hodně uvažovat, mnoho se modlit a Bůh ho vyslyšel. Jak? Nechme promluvit Matouše: Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: „`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s námi‘

Bůh s Josefem hovoří skrze sny.  O těchto rozhovorech Matouš píše 1) v případě Panny Marie, 2) když utíkali do Egypta před Herodem a za 3) když se z Egypta vraceli zpět.

Sny i tento prostředek Bůh požívá. Co se zdá je sen, toto bychom řekli dneska. Dnešní člověk by sen rozebral a to nejlépe psychologicky…   Co udělal Josef?  Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

Nějak o snu nešpekulova, nerozebíral ho, ale vstal a vzal svou ženu k sobě. Důvěřoval Bohu, že co dělá, dělá dobře. Čím muže být Josef vzorem v dnešní době?  Muže být vzorem tichosti a veliké důvěry v Boží vedení.

Advent je dobou přípravy, dobou ticha a v tom nám muže být vzorem právě svatý Josef. Josef naslouchá, modlí se a koná. Udělejme si v tyto dny čas a konejme tak jako právě Josef.

Sv. Josefe, přimlouvej se za nás!

+31

  

Slavíme 17. neděli v mezidobí.

Snažím se zamyslet nad texty dnešní bohoslužby slova, která nás uvádí do krásy vytrvalé modlitby a důvěry. Jako by nás tyto texty, připravovali na velikou událost v Krakově: „ Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“