Milí přátelé, letošní doba postní díky událostem kolem nás je „zvláštní“. Zažíváme něco, co nikdo z nás nezažil. Zavřené kostely, mši svatou můžeme sledovat pouze skrze internet a televizi.

Nebojme si vzít do ruky písmo svaté a v rodinách si pasáže číst… Skrze Boží Slovo k nám Bůh rád hovoří.

Letošní nedělní texty pro dobu postní mi přijdou hodně aktuální.  Začtěme se do evangelia 5. postní neděle.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to (Marie) uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo. Jan 11,1-45

Evangelium svatého Jana nás zve k rodině Lazara, která byla Ježíši velice blízká. Lazar ale onemocní a sestry posílají „…k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“  Ti, co Ježíše znají, se podiví, když slyší: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“

Ježíš se rozhodl jít do Judska, když věděl, že se ho posledně pokoušeli zabít. Jak reagoval apoštol Tomáš, když Ježíše slyšel: „…pojďme k němu!“ Statečně vyzval své přátelé (učedníky),: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“

Během cesty se Pán Ježíš dozvídá, že Lazar je 4 dny v hrobě…  Lazar má dvě sestry, jedna se jmenuje Marta. Když se Marta dozvídá, že se Ježíš blíží, neváhá ani chvilinku a chvátá mu naproti. Jistě si Marta uvědomuje, že Ježíši nic nebude moci udělat. Přesto, budeme chápat následovná slova Marty, které plna důvěry a naděje se svěřuje: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš chce Martu povzbudit, proto vyslovuje slova: „Tvůj bratr vstane.“

Ježíš Martě v jednu chvilku řekne, kdo je: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Jak bych odpověděl Ježíši já?  Věřím mu, že je Pánem mého života?  Věřím, že bez jeho přání nespadne ani vlas z mé hlavy? Jak odpovím?  „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Potřebuje toto svědectví Marty, komentář?

Marta běží za svou sestrou Marii a oznamuje ji: „Mistr je tu a volá tě.“ Marie jak slyší, „ Mistr Tě volá?“  „Rychle vstala a šla k němu.“ Maria přichází na místo, kde byl Ježíš. Ježíš, když viděl uplakané oči Marie: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Ježíš se zachvěl a byl dojat a zeptal se: „Kam jste ho položili?“  Po té se také Pán Ježíš rozplakal… Bůh, který našemu smutku tak rozumí. Dobře ví, co prožíváme, neboť sám si vyzkoušel vše, co my lidé ve svém srdci neseme, tedy až na jedno, a to je hřích.

Někteří v tu chvíli vidí Pána plakat: „Hle, jak ho miloval!“ Ano, Ježíš nás miluje a často si jeho lásku ani neuvědomujeme.  Láska, kterou miluje jen Bůh.

Každý z nás zná situaci, kdy Božím plánům nerozumíme, nebo s ním nesouhlasíme a tak budeme rozumět větě, kterou někteří vyslovili: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Toto uvažovaní Ježíše opět dojalo, že opět zaplakal.

Ježíš je konečně u hrobu svého přítele Lazara a vysloví větu: „Odstraňte ten kámen!“ Marta se zachová, tak jak by se zachoval asi každý, vždyť je tam již čtvrtý den. Ano, lidsky řečeno odvalit kámen, je hloupost. Ježíš ji uklidňuje a připomíná ji: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“

Ježíš se obrací na svého nebeského otce modlitbou: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“  Rozhovor syna s tatínkem, ano já věděl, že mě vyslyšíš… Důvěrný rozhovor vrcholí zvoláním: „Lazare, pojď ven!“

Jako by toto zvolání platilo i dnešní den pro každého z nás… Mnozí jsme jako Marta a Marie, plní obav, co vlastně bude? Jaký vše, co prožíváme, má smysl? Ano, nerozumíme tomu, ale i nás může uklidnit ujištění, že vše co Bůh dopouští má svůj smysl.

Musíme si přiznat, že doba, kterou jsme prožívali, byla uspěchaná… Najednou zjišťujeme, že to jde i bez spěchu, že máme čas na rodinu, že máme čas na své děti… a zjišťujeme, že je čas i na Pána Boha, kdy si mohu s rodinou sednout a společně se pomodlit. Můžeme si společně přečíst Písmo atd.

Vím, že kvůli tomu, co teď píšu, mi asi někteří napíšete, že jsem se zbláznil, ale já tuto dobu beru jako možnost se zastavit. Není to hlavní poselství doby postní?  Dokázat se zastavit a udělat „restart“ našeho života?

Kristus Pán přichází ke dveřím našich srdcí a klade i nám otázku jako Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Věřím Ježíši? Jak odpovím?

Všem Vám přeji krásnou neděli a vyprošuji Vám sílu a hlavně ujištění, že Bůh nás má rád a každému říká: „…,pojď ven!“

Obrázek převzat