4. neděle liturgického mezidobí nám předkládá texty, které stojí za to se nad každým extra zamyslet… Já si dnes vybral druhé čtení. Apoštolů Pavel ve svém listu Korintským rozjímá o lásce.

Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska. 1 Kor 12,31-13,13

Láska, tak často skloňované slovo. Slovo, které je mnohdy zesměšňováno. Slovo, které se v dnešní době používá jen pro pojem sexu.

Láska je ale něco více… Pavel ve 13 kapitole doslova vyzpíval chvalozpěv na lásku… Kdybychom byli jakkoliv dobří, ale neměli lásku, nic nejsem: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.

Láska k bližnímu, ale láska i k sobě samému je důležitou součástí našeho bytí… Docela tvrdě Pavel dále píše: A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Také Vás mrazí, když slyšíte, že vám všechna zbožnost je na „houby“ když tato zbožnost není protknuta láskou?

Pavel se, ale nezabírá jen vyčítáním, ale nabízí nám i možnost se nad sebou zamyslet a něco ze sebou dělat.  Nabízí nám vlastní zpytovaní svědomí, jak se stavět k lásce… Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává.

Sestra Lucie Cincialová, která učí na fakultě v Olomouci, nám jednou nabídla, ať si často bereme text apoštola Pavla jako pomůcku pro zpytování svědomí. Přiznám se, že jsem to od tebe doby udělal mnohokrát a vždy jsem si říkal: „Marťasku, kamaráde, máš veliký problém…“ Proč? Neboť právě u lásky nejen k bližnímu, ale i k sobě samému často pokulháváme…

Také Pavel svůj chvalozpěv ukončuje svým vyznáním: Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Vyzkoušejme, nejen tento týden, si každý večer přečíst druhé čtení a uvažovat jak jsem v ten den prožil lásku, nejen k bližnímu, ale především sám k sobě.  Neboť když nebudu mít lásku k sobě samému, tak jí nemohu mít ani k druhému.  Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Ať už naše snažení dopadne, jak chce, tak pamatujme, co říká apoštol Jan: „Bůh je láska“ Dobrý Bůh nás bude mít vždy rád…

Nebojte se rozjímat o 13 kapitole apoštola Pavla… Mnoho nám tento text dá, i když sebepoznání mnohdy hodně bolí. Ale i toto sebepoznání nás ujišťuje, že:  Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Krásnou neděli Vám všem…

obrázek z prohlížeče Google