V pondělí 21 dubna ráno odešel do Otcova náručí papež František. Kdo pro mě papež z Argentiny byl?

 

Velice jsem obdivoval skromnost a pokoru a lásku, s kterou přistupoval ke všem lidem, kteří ho navštívili. V roce 2013, když se po volbě objevil na balkóně svatopetrské baziliky a poprvé promluvil, vytryskly mi, přiznávám, slzy z očí a říkal jsem si, že to je úžasný člověk. Poté, co byl zvolen, požádal ve Fatimě, aby jeho pontifikát byl svěřen Matce Boží, což se také stalo. Všechny své cesty svěřoval přímluvě Matky Boží.

Pro mě samotného asi největší zážitek byl, když papež František, teď netuším, na jaké to bylo jeho cestě, nechal zastavit kolonu a plačící chlapec ho prosil o požehnaní a modlitbu, aby se mohl stát knězem.

Lidskost a pochopení byly Františkovým krédem, když se snažil, co mohl, aby zvěrstvo zneužívání v církvi přestalo. Jeho setkávání s oběťmi probíhalo vždy mezi ním a těmi, kteří trpěli. Pokaždé trpělivě naslouchal a dokázal říci: „Jménem církve vás porosím o odpuštění.“

Dokázal plakat s trpícím, ale i smát se s těmi, kdo se radovali. Jeho úsměv bude asi legendárním. Františkova charakteristika křesťana mě zaujala: Smutný křesťan je špatný křesťan. Co k tomu dodat?

Papež František se snažil nám věřícím ukázat Boha jako toho, kterého svatý Jan definoval takto: „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). Františkovo vyhlášení mimořádného svatého roku v roce 2016 bylo úžasné: snažil se  povzbudit církev a ukázat Pána Boha jako toho, který nás zahrnuje svým milosrdenstvím. Již moto roku 2016 bylo výstižné: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“ (Lk 6,36).

Sledoval jsem papeže Františka, když v roce 2017 byl ve Fatimě, kde 13. května svatořečil sourozence Františka a Hyacintu Marto, jeho dlouhou modlitbu před sochou Matky Boží. Ve Fatimě byl ještě jednou, když probíhalo světové setkání mládeže v Portugalsku; před sochou Matky Boží prosil za mír ve světě. Byl to muž modlitby, který světu vyprošoval Boží požehnaní.

Jeho touha po míru byla veliká, při každé příležitosti prosil o zastavení nesmyslných válek.

Měl rád každého od malých dětí, kterým rád žehnal, až po nemocné a staré lidi. Jeho stále vybízení ve svatém roce, abychom nezapomínali na skutky milosrdenství, byla vždy impulzem k zamyšlení a k následování.

Asi do smrti nezapomenu na dva momenty jeho pontifikátu.

Papež František měl setkání s dětmi. Ty mu pokládaly otázky a František na ně odpovídal. Když přišla řada na jednoho malého chlapce, ten se po příchodu k mikrofonu rozplakal. Papež František si ho zavolal k sobě a objalo — a nastal rozhovor mezi nimi. Papež dostal dovolení, že muže říci nahlas, jaká to byla otázka. Chlapce trápilo, když jeho tatínek zemřel a byl nevěříci, tak jestli se dostane do nebe… Papež František svou modrostí a jistotou v milosrdného Pána odpověděl a na tom chlapci bylo vidět, jak se mu ulevilo, že na něj jistě tatínek čeká v nebi.

Druhý moment byl v době pandemie, prázdné Svatopetrské náměstí a papež sám pomalými krůčky stoupá k bazilice svatého Petra, aby se pomodlil růženec a udělil požehnaní městu a světu. Přiznávám, když jsem papeže viděl samotného na velkém prostranství, jak se chce s pokorou a hlavně důvěrou modlit, dojal mě k slzám.

Papež František mě hodně oslovil a je mi velikou inspirací k naslouchání dobrému Bohu. Od doby, kdy jsem se v pondělí dověděl tuto zprávu a pak jsem seděl v naší bazilice, děkoval jsem Bohu za jeho život. Děkoval jsem, že mohu žít v období velkých osobností na Petrově stolci. Jen se podívejte: narodil jsem se v roce 1977 ještě za pontifikátu sv. Pavla VI., pak byl sv. Jan Pavel I. a sv. Jan Pavel II. Tento papež měl na mě hodně  veliký vliv. Pak přišli Benedikt XVI. a František. Každý měl něco do sebe a kormidlo lodičky církve vedli dobrým směrem.

„Děkuji ti, Pane, za život papeže Františka, otevři mu bránu nebe, nehleď na jeho hříchy a slabosti, ale na jeho víru, důvěru v Boži milosrdenství a jeho lásku k celému stvoření.

Papeži Františku, děkuji ti za tvůj život za tvou důvěru v Boží blízkost, za to, žes nám ukazoval, jak nás Bůh miluje a jak nás touží obejmout. Děkuji ti za všechno, drahý otče Františku.“

 

Fotografie: radio Vaticán