
Malé zastavení nad textem nedělního evangelia Mk 9,2-10
„Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.“
Milí přátelé, dnes o 2. neděli postní nás evangelista Marek zve, abychom Ježíšem byli vyvedeni na vysokou horu.
Přiznávám, že tuto část – proměnění Páně u všech synoptických evangelií mám moc rád. Za prvé proto, že již od malička miluji hory. (Jeden čas jsem rád jezdil do Jeseníku, kde jsem to měl prošlapané a znal jsem tam místa nejlépe někde na hoře, kde jsem byl rád sám… Kde jsem si sedl a spočinul v kráse přírody.)
Za druhé možnost být, opravdu jen být s Ježíšem, neboť často, když jsem s Ježíšem, tak mu vyprávím, co a jak, co právě prožíváme, co potřebujeme pro sebe, nebo pro druhé atd. To jistě není špatně, naopak je to důležité, neboť Pán Ježíš čeká, až mu to my sami upřímně řekneme, co právě zažíváme…
Tentokrát nás Ježíš zve, abychom si o 2. neděli postní jen sedli a byli s ním, opravdu, jen si sednout a být.
Dnes Ježíš bere Petra, Jakuba a Jana, tyto tři uznávané za sloupy církve, jak je nazval svatý Pavel ve svém listě Galatským.
Když byli sami: byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Co před sebou teď Petr a spol vidí, nejsou schopni rozumem pochopit, vidí Ježíše v jiném světle, než ho znali, vidí Ježíše, kterému září šat a jeho tvář je najednou jiná a k tomu všemu u Pána vidí dvě postavy. Postavy SZ – Eliáš a Mojžíš, kteří spolu rozmlouvají. Asi Vás teď napadá myšlenka, co si ti tři asi povídali? Někteří biblisté myslí, že rozmlouvali o tom, co Ježíše čeká…
My se společně v našem rozjímaní vraťme k situaci, kdy nám evangelista Marek dává před oči Petra, který, v danou chvilku neví, co teď si s tím po lidské stránce počít. Petr naprosto lidsky začíná uvažovat … Proto jde za Ježíšem a říká mu: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“
To co pak následovalo, muselo být pro ty tři ještě úžasnější, neboť se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“
Nedávno jsme slyšeli u řeky Jordán jiné Otcovo svědectví, které bylo směřováno Ježíši: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“
Dnes slyšíme našeho nebeského Otce, který jeho učedníkům ukazuje, kde je ten, který zde stojí v zářivé podobě mezi Mojžíšem a Eliášem: To je můj milovaný Syn… a zároveň přichází i rada, aby jeho Syna poslouchali…
Vždy si říkám, co muselo těm třem na hoře proměnění v hlavě probíhat. Vysvětlení nám hned dává apoštol Petr ve svém druhém listě: „My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu… 2.Petr 1, 16
Po těch slovech zůstávají sami, z nadpřirozena, které prožívali a čemu zatím nebyli schopni porozumět, přichází chvíle sestoupit dolů, do situaci všedních dnů …
Tuto situaci zná každý z nás, milí přátelé. V našem duchovním životě se někdy cítíme, že potřebujeme vystoupit s Ježíšem na horu a v jeho přítomnosti spočinout, abychom později, kdy nás povinnosti všedních dnů pohltí, měli z čeho čerpat, abychom jako apoštolové uvažovali o tom, co jsme na hoře prožili.
Doba postní nám tu možnost dává. Dává nám příležitost zajít na horu a spočinout s naším Pánem… Můžeme se sním setkat v Božím slově, kdy máme možnost Pána poznávat. Nebo zvláště při slavení eucharistie, kdy k nám sám Ježíš zvláštním způsobem přichází. Nebo v pátek přijít na postní páteční adorace… Hledět, jako Petr, Jan a Jakub na Pána přítomného v eucharistii a nechat se prozářit jeho slávou… Jen se posadit a říci mu: „Pane chci být teď s tebou“ a mlčky nechat Pán působit a pociťovat jeho přítomnost mezi námi s jistotou, že ten, který je před námi, je opravdu Boží milovaný Syn.
Závěr dnešního evangelia mě naplňuje jistotou, že nám Pán dává tu možnost, tak jako těm třem v tichosti, uvažovat, rozjímat nad tajemstvím naší víry co to znamená „vstát z mrtvých“.
Milí farnici, moc bych si přál, abychom teď ve chvíli ticha, zavřeli oči a celé dnešní evangelium si před sebou představili a prožili jako Ježíš spolu s Petr, Jan a Jakub. Pomyslně se nechat Ježíšem vyvést na vysokou horu a být jen s sním. Hledět na jeho proměněnou tvář a mít to ujištění, že toho, kterého před sebou, máme poslouchat.
„Můj Spasiteli, děkuji Ti za tuto chvilku, kdy jsme mohli společně rozjímat, to co jsi Ty, Petr, Jan a Jakub na hoře proměnění prožili. Děkuji Ti, že opět zaznívá do našeho srdce svědectví Tvého otce, kdo jsi a že když Tě budeme poslouchat, neprohloupíme.
Děkuji Ti, že z hory proměnění sestupuješ dolů, do našich všedních situacích, do našich životů, kdy toužíš, abychom Tě do nich pustili. Ty víš, že klíč od našeho srdce máme my a trpělivě čekáš, až tě do našeho srdce pustíme… Proto dnes, když hledíme na tvé proměněné tělo, které je před námi Ti své srdce otvírám… Přijď Pane do našich životů, uzdravuj, proměňuj, vše co Ty právě teď pokládáš za důležité. Neboť, jak říkal svatý Pavel: jsi-li Ty s námi, kdo proti nám. Když ani Tebe vlastního Syna neušetřil, ale vydal Tě za nás za všecky, jak by nám s tebou nedaroval také všechno ostatní? Srov Řím 8,31
Amen