Blíží se 13. srpna a jak jste zvyklí, tak si připomeneme, co se v měsíci srpnu událo ve Fatimě.

Čtvrté zjevení Panny Marie se neudálo v pondělí 13. srpna 1917, neboť děti byly zavřené správcem, který chtěl tím, že děti zavře, vystrašit tak, že z pasáčků dostane tajemství, které jim Panna Maria řekla 13 července. Statečné děti nic neříkají. Dokonce František Marto správci řekl: klidně nás zabijte, ale my nic nevyzradíme.

Jak jsem již psal, v pondělí 13. srpna se dětem Panna Maria zjevit nemohla. Dětem se Panna Maria zjevuje v neděli 19. srpna 1917

Lucie ve svých pamětech o 19. srpnu roce 1917 píše:

„Co si ode mě žádáte, Paní?“

„Chci, abyste i nadále chodili na Cova da Iria každého třináctého dne měsíce a pokračovali v každodenní modlitbě růžence. Poslední měsíc udělám zázrak, aby všichni uvěřili.“

„Co chcete, Paní, aby se udělalo s penězi, které lidé nechávají na Cova da Iria?“

„… Peníze jsou určeny na svátek Panny Marie Růžencové. Co zbude, poslouží na stavbu kaple, která mi bude vybudována.“…

Pak její výraz posmutněl.

„Modlete se, mnoho se modlete, konejte oběti za hříšníky, protože mnoho duší přichází do pekla kvůli tomu, že se za ně nikdo nemodlí a neobětuje. 

 

Poselství Fatimy v měsíci srpnu je neskutečná a odzbrojující statečnost dětí, které bez rodičů mezi zločinci a ve strachu, že, správce splní to, čím jim vyhrožoval. Statečnost Františka, který dokázal i ve strachu se podívat správci do očí a říci: klidně nás zabijte, ale my nic nevyzradíme. Veliké odhodlání, vše obětovat za obrácení hříšníků.

Smutek dětí, že 13 srpna neviděli krásnou paní, byl kompenzován ujištěním, že to byla možnost pro velké oběti za obrácení hříšníků. Jak jsem již psal výše, Matka Boží nenechala děti samotné a přišla je navštívit 19. srpna. Radost dětí byla veliká.

Matka Boží řekla něco, co bychom si tento měsíc mohli ještě více uvědomit. Její smutný obličej, který ukazuje její velikou lásku a starostlivost o osud každého člověka i toho největšího hříšníka. Proto dětem říká: „Modlete se, mnoho se modlete, konejte oběti za hříšníky, protože mnoho duší přichází do pekla kvůli tomu, že se za ně nikdo nemodlí a neobětuje.“ 

Co myslíte, nestojí zato si v modlitbě vzpomenout i na ty o kterých si myslíme jen to „nejhorší“?  Na Ty, na které nikdo nepamatuje? Myslím, že naléhavost  této prosby platí i v roce 2019

Všem Vám přeji statečnost a odvahu fatimských dětí.