Svatý Václav se podle staré tradice narodil v letech 907 na Stachově u Libušína. Byl pokřtěn jedním z učedníků svatého Metoděje, který ho také naučil i slovanskému písmu. Další vzdělání nabyl v Budči, kde si osvojil i znalosti latinského jazyka. Podle některých nezaručených zpráv prý uměl i řecky. Měl tedy úctyhodné vzdělání v době, kdy nikdo s panovníků neuměl číst ani psát. Dále legendy zdůrazňují jeho lásku k eucharistii a k chudým.

Asi v  roce v 920 umírá jeho otec Vrastislav, Václav byl ale příliš mladý nato, aby převzal po otci zasedl na trůn. Vládla tedy místo Václava jeho matka Drahomíra. Její vláda ale zůstala poskvrněna vraždou, Václavovy babičky svaté Ludmily. Sám začal vládnout, asi když mu bylo 18 let, okolo roku 925. Prý měl všechny vlastnosti k panování; silnou vůli, hlubokou zbožnost a mírumilovnost.

Panování začal dost energicky. Vypověděl matku z knížecího sídla. Povolal nazpět vyhnané kněze a dal přenést do Prahy tělo svaté Ludmily. Pověsti o jeho svatosti se šířily již v době, kdy žil. Jeho vroucí a upřímná víra nepřipouští nejmenší pochybnosti.

Staral se také o svůj lid i po jiných stránkách. Životopisci např. zdůrazňují jeho snahy z reformovat soudnictví, jeho laskavé jednání s poddanými a též i s jinýma lidmi. Kupoval prý otroky, dával po křtít a pak je propouštěl na svobodu. Sám se chtěl vždy vyhnout zbytečnému válčení což dosvědčuje fakt, že se podrobil císaři Jindřichovi, uznal německou svrchovanost a zavázal se k pravidelným poplatkům. Tím to se chtěl Václav vyhnout zbytečnému krveprolití, jak je již psáno výše.

Pro starou, v jádře pohanskou stranu, byl tento „mír“ vítanou záminkou k pomluvám a osočováním mladého knížete. Odstraněním Drahomíry ztratila většinou svého vlivu, a je přirozené že snila o pomstě. Tato strana také získala určité sympatie i mezi obyčejným lidem, svatý Václav ve své horlivost pro křesťanství zakazoval i některé staré a vžité pohanské zvyklosti. Šlechtě se také nelíbil Václavova štědrost vůči cizím kněžím. Ale pro Václava se však stalo osudným že jeho nepřátelé našli účinného spojence v osobě jeho bratra Boleslava, který se více podobal povahově své matce.

Boleslav se tedy rozhod že se svého bratra zbaví násilně. Jeho důvody byly především náboženské ale nechyběly ani politické. Podrobnosti jeho smrti jsou obecně známy. Jisté ale je že tento čin Boleslavovy moc nepomohl spíše uškodil. Nemohl pobít všechny přívržence svatého Václava,kteří se samozřejmě po tom to činu všichni rozutekly a všude popisovaly Boleslava jako barbarského surovce a pohana. Je také logické že tím to utrpěla i naše země, kterou se předtím snažil všemožně zvelebit Václav.

Zbožnost a úcta k patronovi našeho národa vznikly hned po jeho smrti a to nejen u nás ale jeho úcta se slavila i za hranicemi naší země. Již v roce 932 byly jeho ostatky přeneseny do pražského chrámu svatého Víta, který podle tradice sám světec založil. Je nutné také připomenout že přenesením ostatků do chrámu v oněch dobách se rovnalo církevnímu svatořečení. Definitivní svátek svatého Václava byl stanoven druhým pražským biskupem Vojtěchem. První kostel mu byl zasvěcen už v roce 927 v Proseku u Prahy. K největšímu rozkvětu jeho úcty v naší vlasti došlo za Karla IV. Na začátku 14. století mu byl zasvěcen jeden z oltářů v bazilice svatého Petra ve Vatikáně.