3. neděle velikonoční nás uvádí na pouť, touto poutí nás bude provázet nejlepší průvodce. Nechme mluvit evangelistu Lukáše:

Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Lk 24,13-35

Evangelista Lukáš nám představuje situaci učedníků. Dva z nich se vydali na cestu do vesnice Emauzy. Ještě byli ze situace minulých dnů rozhozeni. Cestou situaci rozebírají. Co se jim asi honilo hlavou? Cítili se zklamáni, vystrašeni a neměli v dané situaci naději.

Do toho všeho se k nim přidává „podivný“ poutník, kterých se jich ptá: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Otázka, která oba učedníky zarmoutila: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Poutník jako by „provokoval“ dál: „A co se stalo?“ Apoštolové tomuto poutníkovi odpověděli: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

Cítíte ten smutek, zmatek a beznaděj těchto učedníků? Co jim, ale odpoví tento „zvláštní“ poutník, kterého apoštolové nepoznávají? „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“

Co se pak událo dále…? Poutník začíná vykládat: od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Poutník vypráví a učedníci poslouchají a jsou tak udiveni, že když došli na místo a poutník chtěl pokračovat v cestě dále, apoštolové plný nadšení žádají: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Jako by jim něco říkalo, ať s ním, zůstanou.  Najednou se cítí dobře, ve svém srdci mají klid a touží, aby to tak zůstalo.

Poutník jejich žádosti vyhověl a zasedl k společnému stolu: Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho.

Koho poznali? Celou cestu s nimi šel jejich Pán a Mistr, ten který před nimi udělal mnoho divů a zázraků. Ten, který trpěl a zemřel na kříži. Celou cestu s nimi putoval Ježíš. „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ježíš dokázal oslovit tak, že jim „zahořelo srdce.“

Jak je to s námi, když čteme Ježíšova slova v evangeliích? Poznáváme Pána, tak jako jeho učedníci? Také nám se Pán dává poznat? Při každé mši svaté nám Pán vysvětluje slova Písma a dává se poznat při lámání chleba. Dokážeme říci s poutníky jdoucími do Emauz: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Toto setkání je pro tuto dvojici tak veliké, že se ještě ten večer vydávají zpět do Jeruzaléma. Přicházejí k jedenácti apoštolům a zvěstují, co se jim přihodilo při jejich cestě a koho potkali. Také apoštolové mají zprávu: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“

Pán skutečně vstal. Radostná zpráva Velikonoc. Radostná zpráva, která zní již 2 000 let. Tato zpráva zní v katakombách, kostelích, katedrálách a také na místě, kde jsou křesťané pronásledováni, trpí, nebo nemohou veřejně vyznávat svou víru.

Je tato zpráva tak radostná, abychom dokázali s učedníky říci: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil“?   

Všem Vám přeji a vyprošuji, abychom měli srdce stejně tak zapálené pro Pána, jako učedníci jdoucí do Emauz.