V roce léta Páně 1990 lidé zažívali radost ze svobody… Týkalo se to také i vyznání a víry… Velkou postavou katolické církve, byla i postava Kardinál František Tomášek.  V tu dobu mi bylo 13 let a zažíval jsem kolem sebe zmatek… již jsme nesměli říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko.

Soudruha prezidenta Husáka vystřídal pan prezident Václav Havel. Všichni říkali je svoboda. Naši vlast (myslí, že to bylo v dubnu 1990) navštívila i veliká postava,  papež Jan Pavel II.

Tuto návštěvu všichni sledovali jako velikou událost  naší země a doby… Samozřejmě i já. I když jsem prohlašoval, že je to blbost, také jsem, ale vnitřně cítil, že je to něco více a že to něco pro mě znamená. Ale netušil jsem, jak moc mě to ovlivní.
Ve škole se začalo mluvit jinak.  U nás ve škole přibyl také jeden  kroužek, který měl název náboženství. V tu dobu rodiče své děti na tento kroužek přihlašovali.
Já si zažíval nejhorší období puberty. No myslím, že nemusím popisovat co se asi ve mě dělo a co jsem zažíval. Já prohlásil, že na tento kroužek chodit nebudu a že to považuji za hloupost… Vnitřně jsem ale cítil, že to tak není.
O víře se mluvilo otevřeně. Do kin v to období přišel film, příběh muže, který s jmenoval Ježíš. Já na tento film šel také, ale opět navenek jsem hrál, že se nic nestalo, až do roku 1991, kdy naše třída  jela na školu přírodě. Upozorňuji, že na tuhle školu v přírodě nezapomenu.
Jeli jsme do Mariánských lázní, nádherného města, které mě navždy okouzlilo, padl sníh, chodili jsme na teplé oplatky no prostě romantika. Na tuto školu přírodě jela také i paní učitelka, která vedla kroužek náboženství. Já bohužel v tu dobu patřil mezi děti, kteří neměli moc dobrou pověst na naší škole, byl jsem považován za pěkného provokatéra.
V tuto dobu chodila paní učitelka s dětmi, kteří chodili na tento kroužek, také pravidelně do kostela. Tak to dělala i na škole v přírodě.  Já se tomu vždy smál a tak jsem se rozhodl se pobavit i v kostele a udělat si srandu z toho to „náboženství“ z toho křesťanského Boha.
Jeden den, na této škole v přírodě, jsem šel s nimi a rozhodl jsem se to mu všemu se vysmát. Jakmile jsem vkročil do kostela, tak se stalo něco co neumím popsat, jen mě „něco“ oslovilo a já poznal, že je zde něco většího z čeho si legraci dělat nemohu… Jen sem sedla a koukal jak čerstvě vyoraný krtek. Zde dodávám, že Bůh má veliký smysl pro hůmor a využívá všeho co se v našem životě děje.
Na závěr:  Tohle historka je vzpomínkou na dobu,která mě pomohla poznat něco většího a započala i mé povolání ke službě někomu většímu… Mě tato doba pomohla k jednomu  že svoboda je veliký dar a privilegium, které jsme dostali.
Nevím, ale to mě napadlo zde napsat. Snad se to bude líbit… Omlouvám se, ale snad je to napsáno srozumitelně.