Milí kamarádi, v našem seriálu  budeme pokračovat dále, kdy si něco malinko řekneme o eucharistii (díkuvzdání)

Eucharistie je svátost, která má pro každého křesťana katolické církve velký význam. Pán Ježíš nám dal ten největší dar, dal nám sám sebe.

Eucharistii slaví při mši svaté, proto je potřeba, aby se na toto setkání s naším Pánem chodilo včas, a ne až na poslední chvíli. Tuto svátost může udílet řádně vysvěcený biskup a kněz.

V Písmu svatém se o eucharistii dočteme u apoštola Jana, v šesté kapitole jeho evangelia. A o slavení večeře Páně se dočteme u apoštola Pavla (1 Kor 11,23—26).

Přenesme se do toho večera, který dnes nazýváme Zelený čtvrtek. Schyluje se k boji o vládu nad světem. Proti Ježíšovi jsou namířeny všechny zbraně zla a hříchu, které má nepřítel k dispozici: zrada, bezpráví, potupa, posměch, nenávist, mučení, kříž, hrob. A jak odpovídá Pán Ježíš?

Také On stupňuje sílu svých „zbraní“. Vlastně jen jedné zbraně — lásky.

Náš Pán ví, že má jen málo času. Než mu lidé přibijí nohy a ruce na kříž, On, Vtělený Bůh, se skloní k jejich nohám a umyje jim je. Dříve než mu přibijí ruce, daruje jim těmato rukama to nejdražší, co jim může dát. Bere do nich chléb a víno: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo, vezměte a pijte, toto je má krev…

To je způsob Pánova boje. Na lidskou nenávist a zlobu odpovídá ještě silnější láskou. Čím více se budeme snažit o tom rozjímat, tím více nám bude zřejmé, že tuto tak velikou lásku lze pochopit pouze na kolenou. Proto vlastně vznikla adorace — klanění jako nejlepší způsob úcty k eucharistii.

Také my máme možnost každý první pátek v měsíci si tuto skutečnost uvědomit před naším Pánem v adoraci.

Každé shromáždění u oltáře, každé přistoupení ke stolu jeho těla a krve je pro pro všechny zpřítomnění jeho nesmírné lásky.

Žádná láska nesnáší rozloučení, třeba jen na krátký čas. Proto chce s námi Ježíš zůstat jiným způsobem. My lidé potřebujeme vidět. Proto chce s námi zůstat pod způsobou chleba a vína.

Křesťané se často ptají: nemáme někdy pochybnosti o přítomnosti Ježíše v prostém chlebě a víně? Posilněme svou víru v tuto přítomnost a odpovězme na pochybnosti.

Co jste dneska snídali? Možná mimo jiné chléb. Ale přitom zde nesedí patnáct chlebů, ale vy, lidé. Snídali jste to, co běžně pijete — kakao, mléko, čaj. Ve vašich žilách však nekoluje ani  kakao, ani mléko, ani čaj. Kdybyste se pořezali, tekla by krev.

Ale proč jste snídali? Abyste byli silní, schopní žít. Tato látková proměna je v nás nutná. Tento chléb a tekutiny v různých způsobách přijímáme, abychom měli sílu.

A proto se Ježíš také na tolika místech denně podává ve způsobě chleba a vína, ve způsobě pokrmu a nápoje, ve způsobě proměněné v sílu.

V této chvíli jako by každému Kristus říkal:  „Jsem to já. Znám tě lépe, než můžeš znát sám sebe. Miluji tě lépe, než tě může milovat kdokoliv z lidí. Zahrnu tě láskou tak dokonalou, že se do ní ponoříš celý. Dlouho před tím, než ses narodil, umřel jsem pro tebe, abych ti připravil budoucnost. Vezmi a jez a pij a v tuto chvíli: ty a já, Bůh a člověk, splyneme do života a lásky.“

Už snad lépe rozumíme slovům „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude mít v sobě život“. Kdo jí chléb a přijímá nápoj, ten má sílu k životu; kdo přijímá Boha, má sílu k věčnému životu.

A ještě jeden problém. Vidíme před sebou proměněné tělo a krev, ale na první pohled se nic nemění. Mění se totiž podstata, a tu nevidí naše oči, jen oči naší víry.

Maminka přinesla od svých slepic dvě vajíčka.

Zavolala Jendu: „Nastav obě ruce a otevři dlaně.“ Maminka na každou  položila jedno vajíčko. „Vidíš nějaký rozdíl? Žádný, obě jsou stejná. A přece je mezi nimi rozdíl, a to velký. Vajíčko, které máš v levé ruce, snesla slepice před chvílí — je v něm bílek a žloutek. Vajíčko, které máš v pravé ruce, bylo 14 dnů pod kvočnou. Kvočna zahřívala vajíčko, takže žloutek a bílek v něm se proměnil v kuřátko. Tady máš zdánlivě stejná vajíčka — ale jedno je ve skutečnosti už kuře. Můžeš se o tom přesvědčit, když  obě dvě vajíčka rozbiješ.“ — „Já ti věřím, mami. Ty  mi vždycky říkáš pravdu. Věřím, že je to tak, i když to vypadá stejně.“ Ano, my věříme Ježíši, který je pravda, a proto věříme i té změně podstaty.

Proto se křesťané snaží se přistupovat co nejčastěji ke stolu Páně. Svaté příjímání není pro křesťany bonbónkem za odměnu, když něco dobrého udělají, ale je to lék. Když jsi nemocný a máš teplotu, tak máš brát třikrát denně Paralen, aby ses uzdravil. Proto i k svatému příjímání přistupují co nejčastěji, aby se jejich srdce bylo čisté a aby se našemu Pánu u nich líbilo.