Milí přátelé, dneska jsem se zamýšlel nad texty 4. neděle adventní. Pár myšlenek jsem se rozhodl na svém blogu uveřejnit.

Na adventním věnci již svítí 4. svíce. Slavíme 4. neděle adventní. Světlo Boží lásky se blíží. Bůh, který je láska (srov. 1. Jan 4.8) k nám chce přistoupit. Tak jako světlo, nemůže „ukázat“ svou „moc“, když jej dáme pod stůl, tak ani Pán Ježíš nemůže přijít do našich srdcí, když mu neotevřeme. Klíč od našeho srdce máme jen my. Světlo Boží lásky k nám chce přijít a prozářit i ta nejskrytější místa našeho srdce. Dovolíme mu to?

K tomu nás vybízí dnešní čtení, zvláště první čtení a evangelium

 „Toto praví Hospodin: „A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“ Mich 5,1-4

Betléme, maličký mezi judskými městy…“  Maličké městečko, které se stalo nadějí pro celý Izrael, neboť Židé mesiáše očekávají, že přijde právě z Betléma.

Maličké městečko, z kterého vyšel velký král David. Městečko, kde se narodil Spasitel světa. Městečko, které se stalo světlem, pro celé lidstvo, neboť v tomto městečku, jak říká první čtení „rodička porodila.“  Maria je tou ženou, o které mluví prorok  Micheáš. O této statečné mladé dívence hovoří v dnešním evangeliu svatý Lukáš.

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“  Lk 1,39-45

Setkání dvou žen. Alžběta, které byla v pokročilém věku (srov. Lk 1,7) a i přesto byla v požehnaném stavu, neboť u Boha není nic nemožného  Lk 1,38.

Marie, mladinká dívenka, která pod svým srdcem nosila Božího Syna. Dívka, která na toto pozvání řekla své „ano“ (srov. Lk 1,26-38)

Evangelista Lukáš doslova píše:  „Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách“ Lk 1,39.  Maria, nejen spěchá pomoci své příbuzné, ale také se podělit o zkušenost předchozích dnů. Když se tyto dvě ženy potkaly, začíná mezi Marii a Alžbětou úžasný dialog, který čtenáře nutí se zastavit a spolu s Marií o těchto událostech rozjímat a uchovávat ve svém srdci. (Srov. Lk 2,19) I k tomuto nás vybízí 4. neděle adventní.

Pár dní před štědrým dnem, se v chaosu dnů, kdy nevíme, kde nám „hlava“ stojí, nám čtvrtá adventní neděle nabízí, abychom se zastavili a spolu s Marii, rozjímali o velikých věcech, které nám každý den činí Pán (srov. Lk 1,49).

Nenechme se do zmatků konzumní společnosti zatáhnout, neboť Vánoce nejsou o sterilním rodinném prostředí, ani o soutěži nejdražšího dárku, které nejdeme pod stromečkem. Vánoce jsou o štědrosti, lásce, rodině a milosrdenství mezi námi, neboť Bůh je láska (1 Jan 4,8). Bůh, který nás lidi tak má rád, že nám poslal na tento svět svého Syna, aby nás zachránil, svým velikým milosrdenstvím. (srov. Jan 3,16)