+35

  

 Letošním roce si připomínáme 100 let od narození  opata Anastáze, kdo to opat Anstáz byl? Dovolte mi pár vzpomínek na tohoto velkého muže, křesťana, básníka, benediktina, kněze a opata římskokatolické církve.
Jan Opasků se narodil 20.dubna roku 1913 ve Vídni.  S rodiči se stěhuje do Kolína, kde vystudoval základní a střední školu. Jak sám píše ve svých pamětech byl průměrným studentem.  Rád ministroval a stal se členem Legio Angelika, kde se také seznámil s benediktinem otcem  Methodem Klementem, který se ministrantům a skautům věnoval.  Otec Method ovlivnil mnoho hochů a také i malého Jana. Již na střední škole skládá básně, což mu vydrželo až do koce jeho života.

Po maturitě se rozhodl, že vstoupí k benediktinům do břevnovského kláštera, kde chce jít ve šlépějích svatého Vojtěcha.

Na přání opata Dominika  odchází studovat teologii do Říma a je vysvěcen na kněze roku 1938. Dominik Prokop opat břevnovskobroumovský v roce 1939 jmenuje tohoto mladého kněze převorem břevnovského kláštera.  Vedl klášter během války a na konci byl vyznamenán za boj pro ti nacismu. Je zajímavé, že tak mladý člověk dostal tak velikou důvěru, což nebyli schopni pochopit komunisté, kteří  Anastáze Opaska vyslýchali .

Bratři si zvolili Anastáze v roce 1947, nejmladším a 60 opatem tohoto kláštera.  v roce 1949 byl zatčen a v prosinci v následujícím roce odsouzen na doživotí. Prošel  nejhoršími komunistickými kriminály. Vysloužil si přezdívku opat chuligán. v roce 1960 je s mnoha dalšími politickými vězni propuštěn. Opat Anastáz sám vzpomíná, že i přesto, že byli zavřeni, že se snažili neustále vzdělávat a  společně se modlit. Část, kde byli katolický kněží zavřeni se nazývala Vatikán,  kněží byli izolovaní od ostatních vězňů.

Otec opat opouští naší vlast v roce 1968. Snaží se v emigraci pomáhat všem, kteří naší vlast opustili. Stal se zakladatelem sdružení  Opus Bonum, která mimo jiné vydává literaturu, která je pak posílána do Československa.
V roce 1990 se Anastáz Opasek vrací zpět. Opět se ujímá vedení kláštera. Od prezidenta republika dostává řád T.G. Masaryka . Největší vyznamenání, ale získal od hlavy katolické církve, kdy břevnovský klášter povýšil papež  Jan Pavel II na arciopatství.  Anastáz Opasek mohl spolu s klášterem oslavit tisiciletí, i když sám jistě netušil, že se toho dočká.

Mohlo bys říci, že se vrací do naší vlasti starý a mrzutý člověk, který je zraněný vším tím co si prožil.  Opak byl pravdou, vrátil se starý pán, ale s mladým srdcem, které bylo otevřeno pro každého.  Přiznám se, že mě mnohokrát oslovil svou otevřeností , chápavostí a hlavně že dokázal žít a radovat se z každého dne, který od Boha dostal. Tento statečný muž ve svém klášteře v roce 1997 přivítal velkou návštěvu svatého otce Jana Pavla II. Dva bojovníci proti komunismu se objali a stařičký opat mohl svatého otce pozvat do opatského kostela .

Ted budu malinko osobní. Otec Anastáz mě od roku 1996 vedl jako mnicha svého kláštera a na svatého Vojtěcha 23.dubna 1997 mě přijal do noviciátu a dal mi jméno Martin. Byl to velký den mého života, mnohokrát mě dokázal vyslechnout a poradit. Bylo mi ctí, že jsme do jeho rukou mohl složit své časné sliby.  Otec opat měl také veliký smysl pro hůmor, rád se smál a když přišel na rekreaci, kde se bratři pravidelně schází tak byl plný humoru. Rád si pískal a když šel po chodbě, bylo jeho ískaní slyšet všude… jednou se ho jeden bratr zeptal: “ Otče opate co to pískáte?“ Anastáz Opasek se na něj podíval a šibalským úsměvem mu odpověděl: “ no písničku přece.“

Když jsem v roce 1999 v srpnu odjížděl na týden k mamince tak mi otce Opat dával požehnání a řekl ať na sebe dávám pozor a že se těší až se vrátím domů.  To jsem netušil, že jsem ho viděl na posledy. 24.srpna jsem si v klidu plaval v řece  Berounka  a z radia jsme slyšel zprávu, že opat Anastáz zemřel. Najednou jsem si uvědomil, že jsme bez táty.
Když jsem se vrátil zpět bylo doma smutno. Prostě chyběl otec Anastaz…  Častokrát jsem po chodbách slyšel „jeho“ pískání… ale už to nebyl otec opat, byla to jen vzpomínka, kterou jsem měl v uších.  3 září se sním naše komunita a nej ona, ale plná bazilika svaté Markéty rozloučila. Otec opat se vrátil domů. Vrátil se k nebeskému Otci, kterého měl velice rád a kterému zasvětil celý svůj život. Byl to muž modlitby, ale i muž plný radosti a lásky k lidem, které měl rád.

Když byste se chtěli o tomto knězi dozvědět více, tak vyšlo nové vydání  knihy: 12 zastavení . Je k dostání i v našem klášteře.

Krasnou vzpomínku na opata Anastáze naleznete  na stránce české televize  zde

Fotografie převzaty z prohlížeče google