Před nějakou dobou jsem si u Paulínek koupit knihu Pravdivý fatimský příběh z Nakladatelství Christianitas. Kniha mě zaujala, neboť italský kněz Marchi píše velice živě a je vidět, že ve Fatimě byl, místa má prochozená a že mnoho věcí prorozjímal. Je to kniha pro člověka, který má velikou mariánskou úctu a Fatimu zná, bylo radostí ji číst.
Na dotaz, zda je vše, co si přála Matka Boží, splněno sestra Lucie odpověděla, že ano…
V roce 2000 Jan Pavel II zasvětil nové tisíciletí Matce Boží. V roce 2022 papež František rozhodl obnovit zasvěcení světa, Ruska a Ukrajiny do Neposkvrněného srdce Panny Marie.
Ale co mě zarmoutilo nejvíce, je dodatek k českému vydání, kdy „autor“ vede polemiky a konspirační teorie o „falešné“ sestře Lucii.
Nechci se pouštět do spekulací, jen mě mrzí, že kniha, která je úžasná a krásná, je na závěr „pošpiněna“ dodatky.
Je úplně jedno, zda bylo „oznámeno“ vše z TAJEMSTVÍ. Svět již od roku 1917 toužil vědět, co se děti ve Fatimě 13. 7. 1917 od Matky Boží dozvěděly. Svět vždy toužil a touží po senzaci a mrzí mě, že se k tomu přidáváme i my.
Myslím, že je pro nás důležitější, zda „já, ty…“ plníme to, čím můžeme Matku Boží a jejího Syna potěšit. Chodím každý den na mši svatou? Otvírám, každý den Písmo svaté? Slavím první soboty? Snažím se každý den modlit růženec a rozjímat o jeho tajemstvích? Modlím se za mír ve světě a za obrácení hříšníků? Jak já osobně plním poselství Fatimy?
To je myslím důležitější než to, zda bylo řečeno vše o tajemství Fatimy a nebo zda byla sestra Lucie „pravá“.
Psal jsem tento článek, neboť kniha se mi líbí, a to moc, a proto mě moc mrzí dodatky, která jsou v knize přidány. Věřím, že Duch Svatý, zdroj všeho vědění, nám pomůže požívat dar rozumu.
Krásné dny a radost, že ta, která Bohu řekla své „ano“(srov. Lk 1,38), nás vede za svým synem a radí nám: „Udělejte všechno, co vám řekne“(Jan 2,5).