Milí kamarádi, v našem seriálu o svátostech budeme pokračovat společně dále, ale  dříve než se k druhé svátosti dostaneme, tak si vysvětlíme ještě jednu věc…

Co to vlastně svátosti jsou? : viditelné znamení neviditelných milostí. Co to je? Jak tomu máme rozumět? Vezměme si věci, které se používají při křtu a biřmování.

1)Při křtu: voda, která je posvěcena knězem a kterou se pokřtí nový křesťan. Voda je znamení viditelné a  milosti, které ze křtu vyplývají, vidět nejsou.

Tak je to i s olejem při biřmování (tomuto oleji se říká křižmo). Ten olej, posvěcený na Zelený čtvrtek biskupem, je viditelné znamení, ale milosti z této svátosti jsou neviditelné. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Tato svátost se také nazývá svátostí křesťanské dospělosti. A proč? V té svátosti dostaváme takzvané dary Ducha svatého, přesně ty, co dostali apoštolové po Ježíšově zmrtvýchvstání. Můžeš si o tom přečíst v Novém zákoně: Sk 2,1—47. Tuto svátost může člověk přijmout jednou v životě tak jako křest a  svátost kněžství. Duch Boží sestupuje v podobě větru, vánku. Vítr přece vane, kam chce. Legenda vypráví o sedláku, který kritizoval Boha, že špatně řídí a určuje počasí. Bůh ho tedy nechal, aby si počasí určoval sám. Zasel obilí, nechal vydatně pršet, svítit slunce. Obilí rostlo a zrálo — sedlák očekával velkou úrodu. Ale přišel čas sklizně a  s ním velké překvapení. Klasy, na pohled krásné a velké, byly prázdné. Sedlák totiž zapomněl na jednu důležitou věc: na vítr, na to neviditelné vanutí, které roznáší po kraji mraky zúrodňujícího pylu, bez něhož není a nemůže být skutečná úroda.

Vidíme, jak je nutné působení Ducha Božího v nás. Proto je nutné se s ním setkat ve svátosti biřmování. Prožít tak jako apoštolové své letnice.

Jak si představit působení Ducha ve mně? Je vnímatelný, ale  přece nehmatatelný. Je neviditelný, a přece každému z nás velmi blízký. Kdosi přirovnal působení Ducha svatého v nás k  působení růže na naše smysly: tak jako růže nepotřebuje lidských slov, ale osloví člověka svou vůní, tvarem, barvou a krásou, tak přitahuje Duch Boží svými dary: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. K hlubšímu pochopení těchto tak potřebných darů nám pomůže zamyslet se nad nimi, a to od posledního k prvnímu.

Dar bázně Boží: Copak se máme Boha bát? Ne. On nás všechny bez rozdílu miluje a chrání jako náš táta. Můžeme mu důvěřovat, ale některé děti (známe to všichni) právě proto, že spoléhají na rodičovskou dobrotu a lásku, jsou vůči svým rodičům nezdvořilé a jednají s nimi jako s kamarády, jichž není  třeba se obávat. Vůči Bohu jednáme úplně stejně. Nemodlíme se, propadáme lenosti a tak bychom mohli pokračovat dále. Říkáme: „Udělali jsme přece pro Boha dost, není třeba si dělat násilí, Bůh mi přece všechno odpustí.“ Tak jedná člověk, který nemá bázeň Boží. Nesmíme nikdy zapomenout na velikost Boží a na vlastní slabost.

Dar zbožnosti: Spočívá to snad v tom že budu odříkávat spoustu modliteb a vysedávat v kostele? Být oddaný Bohu, být zbožný, to znamená milovat Otce, být vděčný Synu, nechat se vést Duchem. A když opravdu někoho miluji, snažím se mít rád všechny, které on miluje. Dar oddanosti, zbožnosti nás učí milovat všechny lidi, které miluje náš nebeský Otec.

Dar umění: … a vědy ne, nepotřebuji vědeckou hodnost a titul, abych byl spasen. Podstatná je jedna věc: abych v Duchu Božím získal podstatné vědění, které mě povede ke svatosti. Proto je důležité, aby se každý z nás vzdělával ve své víře, nejen v době, kdy chodíme na hodiny náboženství, ale celý život. Nikdy nebudeme znát vše, abychom si řekli: „Teď už víme o Bohu úplně všechno.“ Duch svatý vede každého z nás.

Dar síly: Chci-li zůstat  věrným a statečným křesťanem, potřebuji hodně síly, abych odolal všem nástrahám a zlu ve svém okolí. Ježíš svým apoštolům při poslední večeři řekl: „Až Duch svatý sestoupí na vás, budete naplněni silou a budete o mně svědčit.“ Ale jak svědčit? Všechny úkony víry konat bez vnější nápadnosti, ale také beze strachu z úsměšků a hrozeb, kdybychom snad byli takovému nebezpečí vystaveni (třeba ve škole, před kamarády, kteří do kostela nechodí a třeba nerozumějí tomu, čemu se smějí). A k tomu je třeba opravdové statečnosti a síly.

Dar rady: Kolikrát jsme v úzkých. Ptáme se jiných, jak na to? Ale jsou v životě okolnosti, kdy se nemůžu na nikoho obrátit. Kde najít správnou cestu ? Je zde dar rady. Nesmím si myslet, že dostanu nějaké zvláštní „vnuknutí“, ale sjednávat si postupně jasno, přemýšlet, tázat se jiných na jejich názor, modlit se. A přitom být trpělivý. Správná rada přichází v pravý čas. Naučme se důvěřovat Bohu za všech okolností.

Dar rozumu: Je každý rozumný člověk plný Ducha svatého? Rozum, který přináší Duch Boží, je schopnost porozumět pravdám, kterým člověk málokdy rozumí

(pravdám nadpřirozeným). Tedy přemýšlet o tom, co jsem už tolikrát slyšel. Odhalovat ve víře stále nové pohledy. To je inteligence, rozum, který vede k moudrosti.

Dar moudrosti: Když vám rodiče přikazovali, abyste se chovali rozumně, mysleli tím, abyste dělali něco rozumného a ne abyste se hádali. Působí-li v dítěti radost poslechnout tento rozkaz, je v tom už moudrost, kterou přináší Duch. I ten, kdo není mlsný, si rád pochutná na dobrém jídle, vychutná si ho. Duše vedená dechem moudrosti se naučí nejen znát a chápat Boží pravdu, ale i vychutnávat věčnou pravdu. Odhaluje v tomto životě radost v každé situaci. Moudrost nás učí dávat Bohu přednost přede vším jiným, nacházet pravé štěstí v Bohu.

Každý, kdo přijal svátost biřmování, kdo přijal sílu Ducha svatého, je jako instruktor, který je pověřen pomáhat druhým.

Když biskup biřmuje, vkládá na tebe ruce a svolává Ducha svatého, aby na tebe sestoupil. Pak tě maže olejem (křižmem). Když  se připravoval zápasník na zápas, tak ho namazali olejem, aby ho soupeř nemohl pořádně chytit. Proto se i při biřmování používá olej. Biskup pak pronáší slova: „Přijmi pečeť Ducha svatého“ a přitom maže dotyčného biřmovance.

Duchu svatý, děkuji Ti, že jsi naší stálou posilou. Zůstaň s námi a upevni nás ve víře, posilni naši naději, uděl nám lásku k Bohu a bližnímu a učiň z nás apoštoly svého království.

Až u nás bude biřmování, uvědomme si tyto skutečnosti.