+20

  

Milí kamarádi, společně pokračujeme v našem seriálu o svátostech.

Svátost křtu je svátostí základní, bez křtu je další křesťanský život nemožný. Křtem se stáváme Božími dětmi. Tato svátost je branou k ostatním svátostem. Tuto svátost smí udělovat biskup, kněz, jáhen a v nebezpečí smrti každý člověk. Při křtu se má říci toto: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Při těchto slovech se na hlavu lije čistá voda.

Čím jsou horolezci navzájem spojeni, to jistě všichni víte. Lanem. Lano musí být pevné a musí se dobře navázat.

Jak my jsme napojeni na Pána Ježíše? Jak se stáváme křesťany? Když jsme přijali svátost křtu. Jsme-li křesťany, jsme spojeni jakoby takovým lanem, všichni jsme spojeni jedním křtem, jsme Boží děti. Máme tedy také odpovědnost jeden za druhého. Na každém z nás záleží.

Náš horolezec Petr zachycuje ve svém vypravění o výpravě, jak mu jeden kamarád — jménem Vilda — pomohl: „Už jsem pomýšlel na to, že zanechám výstupu a vrátím se. Batoh mi víc a víc těžkl, prsty mrzly, zůstával jsem pozadu. Někdy v takové chvíli postačí podání ruky, úsměv, někdy i vědomí, že někdo je nablízku. Mně stačila jedna jediná délka lana, o kterou se Vilda vrátil a vynesl můj batoh. Vše se obrátilo v jas a pohodu.

Pomáhejme si i my na cestě vzhůru. Buďme pozorní k potřebám druhých, buďme citliví na to, že jsou naši bližní někdy unaveni, potřebují pomocnou ruku, vlídné slovo, odpočinek… Nezapomeňme na to, že jsme odpovědni jeden za druhého