Slavíme 17. neděli v mezidobí.

Snažím se zamyslet nad texty dnešní bohoslužby slova, která nás uvádí do krásy vytrvalé modlitby a důvěry. Jako by nás tyto texty, připravovali na velikou událost v Krakově: „ Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“  

Začtěme se do textu dnešní neděle a nechme se oslovit Boží slovem.

Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Tři mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Gn 18,20-32

 

Jednoho dne se (Ježíš) na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“ Řekl jim (dále): „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: `Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.‘ On však by mu zevnitř odpověděl: `Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Lk 11,1-13

Příběh Sodomy a Gomory, který nám nabízí první čtení a úžasný dialog mezi Abrahámem a Hospodinem… Jeho „škemrání“ o Hospodinovo milosrdenství k lidu Sodomy a Gomory. Doslova povídá: : „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?  Co odpovídá Bůh?  „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“

Abrahám se nevzdává a „ukecává“ Hospodina, až k deseti spravedlivým: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

Bůh se nechává přemluvit a svojí „ spravedlnost“ nechávám stranou před svou láskou a milosrdenstvím ubezpečuje nejen Abraháma, ale každého z nás: „nezahubím …“ Neboť víme sami, že nikdo z nás spravedlivý není. Máme plno chyb a musíme ve svém životě jedině spoléhat na to, že Bůh nám stále dává šanci začít znovu.

Modlitba je rozhovor mezi mnou a největší Láskou… Kdy můžeme jako malé dítě „škemrat“ a dobrotivý otec nás vyslyší: „…Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“  Otec nebeský ve své lásce dá, kdo prosí.

Nebojme se naplnit Ježíšova slova, ve kterých nás vybízí: „ Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.“  Neboť jak nás dále ubezpečuje: Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.“

Pořád máme šanci a jako Abrahám se nebojme „škemrat.“ Nebojme se „prosit, hledat a tlouct na bránu Boží lásky a jeho milosrdenství.“

Také modlitba za druhé je skutkem milosrdenství, ke kterým nás neustále vybízí papež František. Modleme se a „škemrejme“ před tváří Boží jeden za druhého. Toto vše jsem si uvědomil, když u nás ve farnosti byla skupina mladých z Holandska. Měli u nás přípravu před cestou do Krakova. V sobotu večer měli adoraci a kdo chtěl mohl i ke zpovědi.

Když jsem viděl plný kostel mladých, kteří klečeli, mnozí v slzách před tváří pána Ježíše přítomného v eucharistii, tak jsem si uvědomil, sílu modlitbu a velikou Boží náruč, která nás zahrnuje svým velikým  milosrdenstvím a je mu jedno, jaký ten člověk je. Stačí mu jedno, že chci být lepším člověk. Stačí mu, že jako malé dítě prosím, hledám a neustále tluču na dveře jeho lásky.

Přeji Vám mojí milí přátelé, krásnou neděli a krásné dny před Boží milosrdnou tváří.

Fotka: www.clovekavira.cz a prohlížeč google.