+25

  

Při svém posledním článku jsem psal o radosti. Zrovna včera jsem byl v Národním Divadle, kde jsem navštívil operu, která se jmenuje Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany. Udělal jsem si malou radost… Asi Ti mladší si teď řeknou: „no opera, pěkná otrava to teď nefrčí! “

Přiznám se, když jsem byl mladší, tak vše co mělo, co dočinění s vážnou hudbou šlo okamžitě mimo mne. Neboť přece člověk má poslouchat něco moderního a opera je přece jen pro ty „zpátečníky.“ Ale je to pravda?

Čím více jsem starší, tím si klasické hudby vážím mnohem více. Jedině tento styl mně dokáže uklidnit… Když jsem unavený, nervózní, tak mi pomáhá třeba Mozart a mnoho dalších mistrů. Pozor tím neodsuzuji jiné styly… Mám rád třeba Kabáty, Landu, a mnoho dalších, ale pokud mi je opravdu smutno, tak právě klasika mě dokáže „nakopnout.“

Tak jsem si tedy udělal radost a navštívil jsem „zlatou kapličku“ a zaposlouchal jsem se do krásné hudby skladatele Bedřicha Smetany… Krásné árie Jeníka a Mařenky nebo vtipná postava Kecala, který se snaží provdat Mařenku. Hodně jsem se nasmál a potěšil veselou hudbou, která má svou hodnotu a krásu.  Hudba je velký dar a hudba je prostředek, abychom poznávali krásu kolem sebe.

Obrázky převzaty z prohlížeče Google