+19

  

V těchto dnech se v diecézích uzavírají svaté brány, které papež František v tomto mimořádném svatém roce otevřel. Sice se brány zavírají, ale veliká brána Božího milosrdenství je stále otevřená, neboť srdce Boží Lásky zavřít ani nejde…

V těchto dnech si kladu otázku, co například mě tento svatý rok přinesl? Jak jsem ho prožil?  Tyto otázky jsem si kladl i včera když jsem si na svatého Martina udělal poslední pouť k svaté bráně a to do katedrály v Olomouci…

Milosrdenství, velká a nesmírná Boží Láska, která je otevřená pro každého z nás. Když jsem stál u brány v Olomouci tak jsem si uvědomil, že klíč od svého srdce mám jen já a Ježíš čeká, až ho pozvu do svého srdce…  Ježíš čeká a klepe a to vytrvale.  Nikdy klepat nepřestává.

Milosrdenství předpokládá i naší účast, neboť jak mohu přijmout milosrdenství, když nejsem milosrdný já? Milosrdný sám k sobě a k lidem kolem sebe. Papež František nás k tomu neustále vybízí.

Uvědomuji si sám jak je to těžké, ale když Bůh např. ve svátosti smíření, když vidí opravdovou lítost, nepřestává odpouštět, neměl bych i já?  Neměl bych i já odpustit sobě samému a nám odpouštět i lidem kolem sebe? Tyto úvahy mě osobně tento rok milosrdenství přinesl. Nesmírná Boží Láska, která nás všechny objímá a nepřestává. Láska, která nás zve a zvát nepřestává. Boží milosrdenství, které trvá navěky.

Na slavnost Krista krále, František uzavře svatou bránu u svatého Petra. Moc prosím jak sebe, tak i Vás moji milí přátelé NEZAVÍREJME své srdce před Bohem a jeho láskou a nesmírným milosrdenství. Milosrdenství nekončí a končit nikdy nebude, to je poslední a asi nejdůležitější věc co mi tento rok přinesl.

Končí tento mimořádný rok, ale jsme před branou další veliké události a to je jubileum Fatimy. O této události se budu i nadále věnovat na těchto stránkách.

Ze srdce Vám přeji, ať nikdy nezavřete svá srdce před Boží láskou a před lidmi kolem sebe neboť máme být milosrdní, jako je milosrdný nebeský otec.