Jak jsem si slíbil, chci se v těchto dnech věnovat sobě.  Také chci v rubrice svědectví, psát o tom co bylo v mém životě důležité.  Co nebo kdo mě držel a vedl.

V třetím díle se budeme věnovat dvěma událostem. Setkání s papežem Janem Pavlem II.  Druhé části, co v mém životě znamená duchovní vedení.  

V mém životě jsem zažil pět papežů. Když jsem se narodil, byl papežem ještě Pavel VI, pak následovali Jan Pavel I, Jan Pavel II, Benedikt XVI a František… Až později, jsem se o těchto velkých pastýřů dozvěděl více.

V mém životě měl velký význam svatý Jan Pavel II. Nikdy do smrti nezapomenu na jeho návštěvu v roce 1990, kdy já nevěřící kluk jsem se koukal v televizi na tohoto polského papeže.

V roce 1997 jsem papeže Jana Pavla II viděl na vlastní oči… Naší vlast v roce 1997 navštívil jako poutník, který putoval k svatému Vojtěchovi…

Po přistání jel Jan Pavel II autem k nám do kláštera, kde přesedal do papamobilu.  Pozdravil se s naší celou komunitou.  Otec opat, mě papeži představil jako novice, který na svatého Vojtěcha 23.4 1997 přijal jméno Martin. Na pohled tohoto světce nezapomenu, Jan Pavel II se na mně podíval a řekl: „vydrž!“

Druhý den odpoledne bylo v naší bazilice setkání s Janem Pavlem II.  Když přišel, každého zas zdravil a dostali jsme každý růženec, který mam ještě dnes. Pak měl katechezi, kterou ukončil požehnáním a osobní modlitbou.

V mém životě bylo mnoho lidí, kteří mi pomohli.  Především statečná žena a učitelka, která se věnovala i pubrťákovi jako jsem byl já.  Tato paní učitelka, byla má první katechetka, která s velikou trpělivostí mě učila, nejen český jazyk a matematiku, ale hlavně mi předala dar víry.

Mnoho lidí si stěžuje sehnat dobrého zpovědníka nebo duchovního vůdce je problém. Já se přiznám, že já měl a mám štěstí na zpovědníky a na ty, kteří mě vedli a vedou.

Takovým první mým duchovním otcem byl otec Prokop, který byl tím, kdo mi poprvé podal tělo Pána Ježíše.  Byl dlouho mým zpovědníkem. Přijal mě mezi ministranty. Připravoval mě ke svatosti biřmování. Do jeho rukou jsem složil své slavné sliby a teď je mým představeným.

Později, mě vedl dlouhá léta otec Vojtěch Eliáš, který byl knězem, který neustále ukazoval velikou Boží lásku.

Poslední, kdo mě teď vede je karmelitán otec Antonín. Po otci Vojtěchovi to byla změna, kterou jsem asi potřeboval, neboť vždy mi řekne něco, co mě nakopne tím dobrým směrem. Vždy mě povzbudí tak že vím, že mě Bůh miluje a bere mě takový, jaký jsem. Učí mě k zdravé úctě k sobě samému.  To dělal i otec Vojtěch, ale asi mi to má říkat zas někdo jiný.

Bůh mě ve své Lásce vede a vždy mi posílal a posílá lidi, kteří mi ukazovali tu velikou Boží vlastnost, kterou je milosrdenství.

V mém životě bylo mnoho chvil, kdy jsem toto povzbuzení potřeboval, neboť jak to u nás lidí bývá, tak náš život se podobá yoyu . Často vstáváme a padáme.  Jak mi můj první zpovědník otec Prokop vždy radil: Není umění padnout a zůstat ležet. To dokáže každý. Umění je padnou, vstát a jít dál… Rada, kterou si často připomínám, když mě napadne ta myšlenka, že se mi už nechce vstát.

Za těch 40 let, jsem prožil mnoho chvil, kdy jsem na vlastní kůži prožíval Boží lásku a Boží milosrdenství. Tyto chvíle, mě povzbuzují ve chvíli, pochybností, pádů a slabostí.

Pro mě je svátost smíření důležitou součástí mého života.  Svátost, které mi pomáhají být lepší. Můj nevlastní otec vždy říkal: „ vy katolíci to máte v pohodě, vyzpovídáte se a jdete hřešit dál.“

Svátost smíření je svátost, která je velikou Boží láskou, vyžaduje jedno a to je lítost. Bez lítosti není odpuštění.  Ze začátku pro mě byla každá svátost smíření trauma. Neustále jsem měl v hlavě: co si o mě ten kněz pomyslí… atd.  Dnes vím, že kněze ničím překvapit nemohu. Vím, že kněz je tam ten který jménem Ježíše odpouští.  Kněz, který je takovou hlásnou troubou Božího milosrdenství. Vím, že tam na mě čeká někdo, kdo mě má rád takového jaký jsem. Kdo touží, abych měl zdravou úctu k sobě samému a bral se takový, jaký jsem

Tento třetí díl byl malinko více osobní, snad vás tento díl malinko oslovil.   Již teď se můžete těšit na další pokračování této série svědectví a vzpomínek.

Předchozí díly:

1 díl: o mé cestě k víře, nalezneš zde!

2 díl: o mém cestě k Panně Marii, růženci a k Fatimě, nalezneš zde!

Fotografie: archív břevnovského kláštera