+32

  

Moji milí,

Velikonoce největší a nejkrásnější křesťanské svátky. Tyto svátky mě vždy něčím osloví… Letos jsem se zamýšlel nad postavou svatého Petra.

Petr – skála. Skala, na kterém Ježíš zbudoval svou Církev.  Petr, který měl to privilegium byt u některých událostí a zázraku s Kristem, Jan a Jakubem. Petr, který řekl Ježíši: „…i kdyby tě všichni opustili, já Tě nikdy neopustím.“ (Srov. Mt 26,33) Jistě si tu chvíli myslel, že to dokáže.  Strach, co vše dokáže…! I Pán Ježíš strach prožil, v zahradě Getsemanské –  natož později Petr.  Jen co přišli vojáci zatknout Ježíše, všichni učedníci spolu s Petrem se rozprchli.  Petr se šel podívat, jak to skončí. Ano skončilo to větou: „Neznám toho člověka! (Srov. Mt 26,69-74) My všichni moc dobře víme, co strach dokáže. Také často se někam schováme a tajně pláčem, tak jako Petr (srov. Mt 26,75)

Pláč je veliký dar, většinou bolest odplaví. Mnohdy je pláč známkou lítosti nad tím co sem provedl. Petr hořce zaplakal, neboť zradil Pána, což si uvědomil.  Lítost nad hříchem – slabostí.  I přesto všechno na Petrovi Ježíš chce vybudovat Církev: „Petře, miluješ mě?“ „Ano ty víš všechno, ty víš, že Tě miluji.“ (srov.Jan21,17) Petr 3x zapřel, ale třikrát vyznal, že má Pana rád.

Petr může být pro nás velký vzorem, nejen umění lítosti, ale také umění lásky a důvěry. Petr, který nebyl dokonalý, světcem. Petr k svatosti dorůstal. „Neboj se člověče, také Petr zapřel a přesto ho Ježíš má rad. Má rad také Tebe, i když Ježíše často zapíráš, zraňuješ atd. Miluje Tě, neboť také za Tebe trpěl a zemřel…“ „Ty se neboj !“( srov. Mt 28.5)

Moc Vám milí přátelé přeji, radost a pokoj Velké noci, kdy Pán skutečně vstal. Abychom tak jako Máří Magdalena šli a zvěstovali tu radostnou zprávu: „ Pan skutečně vstal!“ Abychom jako apoštolové Petr a Jan běželi ke hrobu a podívali se, co se událo. Abychom spolu s Tomášem dokázali vidět zmrtvýchvstalého Pána a uvěřit: „Pán můj a Bůh můj.“ (Srov. Jan 21,1-29)

obrázek převzat z prohlížeče Google