Smrti, kdepak je tvoje vítězství, smrti kdepak je tvůj bodec?
Tato slova svatého apoštola Pavla mne napadají v dnech kdy jsem se dozvěděl o úmrtí blízkého člověka… Co je to smrt a proč se jí člověk bojí?
Smrt k člověku vždy patřila a smrt je součástí lidského bytí. Lidé vždy umírali, umírají a umírat budou… Známá žena z Kalkaty Matka Tereza prohlásila, že smrt je jen brána k jinému životu… Smrti kde je tvoje vítězství? ptá se apoštol Pavel… Smrt jednou provždy překonal svou smrtí a vzkříšením Ježíš Kristus. Smrt ztratila svou moc a my se už smrti nemusíme bát smrtí nic nekončí, ale začíná. Proč se jí, ale bojíme stále? Zjistil jsem, že nejhorší je loučení a to, že Ty, které máme rádi neuvidíme. My pláčeme neboť zůstáváme sami… Věřím, že Ty, kteří náš opouští se mají lépe a je jim lépe než nám zde na zemi. Ale co my zde? Proč pláčem? Pláčem proto, že zůstáváme sami…
Vždy si říkám: neboj se a žij tak, abys neměl strach se smrti podívat do „tváře.“ Žij tak abys jednou mohl před Bohem stát tak jako při svatém křtu, kdy jsme se stali Božími dětmi…
Moc hezké myšlenky.