ÚVOD

Milí čtenáři, jak jste poznali, máme novou podobu mého soukromého webu – blogu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moc děkuji. Doufám, že se Vám tato podoba bude líbit.

Další informace o mně

Biblický citát na dnešní den
Víra beze skutků je mrtvá. (Jak 2,26 )

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – dobrodružství při cestě do Emauz

+1
  

Veliká noc, kterou jsme v našich chrámech prožili, vrcholí velikonoční nedělí. Krásné texty, které v našich chrámech zní, nám ukazuji, velikou Boží lásku k nám lidem. Ráno zazníval Janův text o Marii Magdalská, které se stala první šiřitelkou, že Pán opravdu vstal. (srov. Jan 20,1-9)

Já si k dnešnímu rozjímaní vybral text, který mám moc rád. Text, který najdeme u evangelisty Lukáše, který vypráví o setkání Ježíše s učedníky na cestě do vesnice Emauzy. Vydejme se tedy společně na veliké dobrodružství při cestě do Emauz.

 Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. Lk 24,13-35

Apoštolové jsou zmatení, neboť svého mistra a pána viděli trpět a zemřít a byl také pohřben do hrobky. Co se učedníkům muselo honit v hlavě?

Dva učedníci, kteří jsou plní smutku, se vydávají: do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Také jistě tato cesta dává příležitost, všechny události probrat.

Vždy jsem si představoval, jak debata mezi nimi musela vypadat, a co si vše říkali?  Při cestě potkávají „poutníka“: Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Poutník Ježíš, ten Ježíš, kterého znali, ten Ježíš, který s nimi chodil, kázal a dělal zázraky, přesto evangelista praví: jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali.

„Neznámí poutník,“ se k nim připojuje a pokládá provokativní otázku: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Otázka, která se zdá býti nevinná, ale přesto vyvolává smutek, smutek, který tuto dvojici bolí: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Jeruzalém byl plný poutníků a každý moc dobře věděl, koho Římané poslali na popud židovské velerady na smrt. Údiv, který je v očích apoštolů oprávněný.

„Poutník“, ale v provokování pokračuje dál: „A co se stalo?“ Ježíš očekává odpověď, kterou mu okamžitě smutná dvojce dává: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

Jak výstižné vyjádření těch, kteří všechno prožili na vlastní kůži. Učedníci, opravdu doufali, že Ježíš je ten, který má vysvobodit Izraele.

Cítíte v této odpovědi také, jakou si nedůvěru, kdy vypraví, že Některé naše ženy… tvrdily… Apoštolové jsou rozrušení, nechápou, co se vlastně ten třetí den stalo. A teď ženy, které tomu přece vůbec nerozumí tvrdí něco co učedníky rozhodí.

Ježíš ví o jejich zármutku a zmatku a vše chce vysvětlit: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Vysvětlování, proč se to muselo vše stát, začíná: od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Dvojce apoštolů s úžasem naslouchá tomuto výkladu, ani si nevšimnou, že jsou v cíli své cesty.

Ježíš chce pokračovat dál, apoštolové vědí, že před nimi stojí někdo, koho chtějí mít co nejdéle u sebe, neboť je jim sním dobře: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“

Přichází chvíle, kdy Ježíš: vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Po výkladu proč Ježíš přišel na svět a proč musel trpět, přichází chvíle setkání Pána u stolu.

Apoštolové z Jeruzaléma odchází zmatení, potkávají Ježíše a při jeho slovech se cítí dobře a poznávají ho při lámaní chleba.  Nepřipomíná nám to něco, co známe? Také se s Kristem setkáváme při bohoslužbě slova, kdy nasloucháme jeho slovům. Také Krista potkáváme při lámaní chleba, tedy u stolu eucharistie. Jen si kladu otázku, zda-li se i nám v tom okamžiku otevřou oči a poznáme ho?

Dvojce apoštolů si okamžitě říká: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Evangelista Lukáš dodává, že ještě tu hodinu se vydali zpět do Jeruzaléma a tato dvojce okamžitě zvěstovala zprávu učedníkům, kteří potvrzují radost prvního dne po sobotě, že: Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“

Text evangelia, kterým vrcholí dnešní slavnostní den.

Nechme se také my vést Ježíšem, tím, kterého můžeme poznat, při lámaní chleba? Ježíš i v našem životě prochází a jen čeká, že mu řekneme: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“

Radost učedníků je veliká a hlavně je nakažlivá, neboť radost, že Pán skutečně vstal, se rozšiřuje dál…

Všem Vám přeji, radost a pokoj vzkříšeného Pána a kéž i my zveme Pána do svého života…

 

Zanech komentář

POČÍTADLO NÁVŠTĚV

TOPlist