ÚVOD

Ahoj milý čtenáři, jak si poznal, máme novou podobu webu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moooooooooc děkuji. Doufám, že se Ti bude líbit.

Další informace o mně

Biblický citát na dnešní den
Nalomenou třtinu nedolomí. (Mt 12,20)

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – dobrodružství při cestě do Emauz

+1
  

Veliká noc, kterou jsme v našich chrámech prožili, vrcholí velikonoční nedělí. Krásné texty, které v našich chrámech zní, nám ukazuji, velikou Boží lásku k nám lidem. Ráno zazníval Janův text o Marii Magdalská, které se stala první šiřitelkou, že Pán opravdu vstal. (srov. Jan 20,1-9)

Já si k dnešnímu rozjímaní vybral text, který mám moc rád. Text, který najdeme u evangelisty Lukáše, který vypráví o setkání Ježíše s učedníky na cestě do vesnice Emauzy. Vydejme se tedy společně na veliké dobrodružství při cestě do Emauz.

 Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. Lk 24,13-35

Apoštolové jsou zmatení, neboť svého mistra a pána viděli trpět a zemřít a byl také pohřben do hrobky. Co se učedníkům muselo honit v hlavě?

Dva učedníci, kteří jsou plní smutku, se vydávají: do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Také jistě tato cesta dává příležitost, všechny události probrat.

Vždy jsem si představoval, jak debata mezi nimi musela vypadat, a co si vše říkali?  Při cestě potkávají „poutníka“: Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Poutník Ježíš, ten Ježíš, kterého znali, ten Ježíš, který s nimi chodil, kázal a dělal zázraky, přesto evangelista praví: jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali.

„Neznámí poutník,“ se k nim připojuje a pokládá provokativní otázku: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Otázka, která se zdá býti nevinná, ale přesto vyvolává smutek, smutek, který tuto dvojici bolí: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Jeruzalém byl plný poutníků a každý moc dobře věděl, koho Římané poslali na popud židovské velerady na smrt. Údiv, který je v očích apoštolů oprávněný.

„Poutník“, ale v provokování pokračuje dál: „A co se stalo?“ Ježíš očekává odpověď, kterou mu okamžitě smutná dvojce dává: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

Jak výstižné vyjádření těch, kteří všechno prožili na vlastní kůži. Učedníci, opravdu doufali, že Ježíš je ten, který má vysvobodit Izraele.

Cítíte v této odpovědi také, jakou si nedůvěru, kdy vypraví, že Některé naše ženy… tvrdily… Apoštolové jsou rozrušení, nechápou, co se vlastně ten třetí den stalo. A teď ženy, které tomu přece vůbec nerozumí tvrdí něco co učedníky rozhodí.

Ježíš ví o jejich zármutku a zmatku a vše chce vysvětlit: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Vysvětlování, proč se to muselo vše stát, začíná: od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Dvojce apoštolů s úžasem naslouchá tomuto výkladu, ani si nevšimnou, že jsou v cíli své cesty.

Ježíš chce pokračovat dál, apoštolové vědí, že před nimi stojí někdo, koho chtějí mít co nejdéle u sebe, neboť je jim sním dobře: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“

Přichází chvíle, kdy Ježíš: vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Po výkladu proč Ježíš přišel na svět a proč musel trpět, přichází chvíle setkání Pána u stolu.

Apoštolové z Jeruzaléma odchází zmatení, potkávají Ježíše a při jeho slovech se cítí dobře a poznávají ho při lámaní chleba.  Nepřipomíná nám to něco, co známe? Také se s Kristem setkáváme při bohoslužbě slova, kdy nasloucháme jeho slovům. Také Krista potkáváme při lámaní chleba, tedy u stolu eucharistie. Jen si kladu otázku, zda-li se i nám v tom okamžiku otevřou oči a poznáme ho?

Dvojce apoštolů si okamžitě říká: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Evangelista Lukáš dodává, že ještě tu hodinu se vydali zpět do Jeruzaléma a tato dvojce okamžitě zvěstovala zprávu učedníkům, kteří potvrzují radost prvního dne po sobotě, že: Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“

Text evangelia, kterým vrcholí dnešní slavnostní den.

Nechme se také my vést Ježíšem, tím, kterého můžeme poznat, při lámaní chleba? Ježíš i v našem životě prochází a jen čeká, že mu řekneme: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“

Radost učedníků je veliká a hlavně je nakažlivá, neboť radost, že Pán skutečně vstal, se rozšiřuje dál…

Všem Vám přeji, radost a pokoj vzkříšeného Pána a kéž i my zveme Pána do svého života…

 

Zanech komentář

POČÍTADLO NÁVŠTĚV

TOPlist