
Asi to znáte každý, když máte narozeniny, tak si uvědomujete, jak člověk stárne. Já vždy říkám, že u křesťana člověk nestárne, ale zraje pro nebe.
V den narozenin člověk dělá „inventuru“ svého života a sám zjišťuji, kolik toho člověk zanedbal. Kolik toho řekl, když měl raději mlčet. Nebo, dřív jednal, než myslel a dokáže svým jazykem hodně zranit. Tyhle pocity zná asi každý. Ale jak být lepším? Jak se snažit druhým pomáhat a ne je zraňovat?
Asi je to také známka pokory si přiznat, že je někde chyba, ale to trvá dlouho, než si to uvědomíme. Je to dar si uvědomit své chyby, přiznat si je. Sám si uvědomuji, co mě stojí sil než si to uvědomím . Často si, ale myslím, že to zvládnu sám. Opravdu to sám zvládnu?
Pokaždé, když spoléhám jen sám na sebe, tak to skončí pokaždé špatně, ale učím se víc spoléhat na Boha, neboť jen on nám dokáže pomoci být lepší…
Je to super, když pak zjistíte, že nejste sami a že Vás Bůh vede a pomáhávám být lepšími.
Pokud z Vás má někdo narozeniny, nebojte se restartovat váš životní systém … občas je potřeba život restartovat, ale někdy si říkám vyměnit celý operační systém by bylo někdy nejlepší.
Ahoj Martine, s tvou myšlenkou, že člověk zraje souhlasím. Sám osobně však narozeniny, ani jmeniny neuznávám. Chápu lidi, kteří ano, ale pro mě je to „jen“ další krásný den, který nám byl darován a který se má využít naplno. A co se restartování týče, i já sám bych toto uvítal.