+9Blíží se štědrý den a my finišujeme s úklidem, pečením, nakupováním dárků atd. Jak jsem, ale prožili adventní dobu? Měli jsme čas se zastavit? Třeba Vám k zastavení pomohl článek o Vánocích a tradicích. Dnes jsem uvažoval o malém rozjímání o velké noci.
Velká noc, noc kdy si připomínáme narození Ježíše Krista. Noc, kdy plno lidí přichází do chrámu, ať je již důvod jaký chce. Vede nás do chrámů například tradice, přece Vánoce nebudou Vánoce, když nepůjdu na půlnoční! Vede nás do chrámů třeba, také touha poděkovat za veliký dar Božího narození. Důvody proč jdeme, jsou jen v našich srdcích, ale je už krása, že jdeme, že si ten čas uděláme.
O velké noci zní v našich chrámech koledy, ale také mnohdy krásné dílo skladatele, Jana Jakuba Ryby. Mše, kterou nazývám Hej, mistře! Dílo, ve kterém můžeme prožít to, co prožívali Ti nejprostší. Pastýři, kteří plný napětí, ale také odhodlání, se běží Kristu poklonit. Hudba, ale také text, který nás nenechá v klidu. V tom všem nás může naplnit poznáním i krásný text Lukášova evangelia, který jako jediný hovoří o událostech velké noci, které se událi v judském městě Betlémě.
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“ ( Lk 2,1-14)
Evangelista Lukáš začíná druhou kapitolu svého evangelia o událostech, které se v tu dobu událi. Sčítání lidu, za císaře Augusta a Kvirinia, který byl v Sýrii místodržitelem. Každý se měl vydat do svého města, odkud pocházel.
Maria a Josef byli v Nazaretě. Městečko, které bylo v Galilei. Museli putovat vzhůru do Judska, přes Samařském pohoří, kde bylo plno pouličních tlup. Byla to cesta, která byla sama o sobě hodně nebezpečná, ale také namáhavá. Cesta, kterou podstoupila i mladičká Marii, která každým dnem čekala narození svého dítěte.
Nakonec přece jen po namáhavé cestě dorazili do Judska, Davidova města, které se jmenovalo Betlém. Lukáš nás, ale upozorňuje, že nikde pro ně nebylo místa. Kdyby tak tušili, koho odmítli pustit do svého domu. Tolikrát také nás Kristus prosí, abychom ho pustili do svých srdcí. Jak se chováme my? Možná úplně stejně jako obyvatelé Betléma.
Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí… Boží syn se narodil v naprosté chudobě když byl zavinut do plének a položen do jeslí… Bůh chtěl, ale svého syna představit, alespoň těm nejchudším, prostým a nepatrným. Jak? Nechme hovořit Lukáše, který o této události hovoří: V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.
Pastýři, byli lidé, kterých si vlastně nikdo nevšímal, a spíše jimi lidé pohrdali. Těm jako prvním se Bůh rozhodl zprávu o narození svého syna sdělit: „ano dnes se Vám narodil ten, o kterého jste celé staletí prosili, dnes se vám narodil Spasitel.“ Narodil se pro ty, v kterých má Bůh zalíbení.
Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, píše prorok Izajáš. Pojďme se poklonit jako pastýři Božskému dítěti, dítěti, které potřebuje ochranu rodičů, které potřebuje lásku a něhu… Dítě, které se narodilo pro nás… Nám, Nám narodil se. Nám a pro nás!
„Nebojte se! Pro Vás jsem se narodil, abych Vám ukázal svého Otce. Ukáži Vám ho jinak než vaši učitelé zákona a farizeové. Ukáži vám ho jako otce milosrdného a plného lásky. Neboj se mě, narodil jsem se jako člověk, jako bezbranné dítě. Člověk, který prožíval člověčenství ve stejné míře, jako ho prožíváš Ty. Pamatuj si, jsi můj přítel a miluji Tě, takového jaký jsi, neboť pro Tebe a právě pro Tebe jsem se narodil a mám Tě rád, takového jaký jsi.“
Můj milí čtenáři, snad Ti toto malé zamyšlení pomohlo se zastavit a uvažovat, že i pro Tebe se Ježíš narodil. Také ty můžeš s důvěrou přijít se mu poklonit a zůstat u jeho Jesliček. Můžeš se zastavit a uvažovat že, Nám, Nám narodil se!