+2

  

Květná neděle, kterou vstupujeme do Svatého týdne. Týdne, který vrcholí Velikonočním třídenním.

V našich chrámech uslyšíme krásné liturgické texty, které vrcholí zprávou o umučení našeho Pána. Na Květnou neděli, podle liturgického cyklu, slyšíme Matouše, Marka a Lukáše. Letošní rok budeme číst pašije evangelisty Lukáše.

Dnes budeme spolu uvažovat nad textem, který uslyšíme při žehnání ratolestí. Ztišme se a při četbě Lukášova evangelia doprovázejme Ježíše, který vstupuje do Jeruzaléma jako král…

Ježíš šel vzhůru do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a Betánii u hory, která se jmenuje Olivová, poslal napřed dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk; odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: `Proč ho odvazujete?‘, odpovíte mu takto: `Pán ho potřebuje.’„ Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli všechno, jak jim to řekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně pláště a vysadili na ně Ježíše. Jak se ubíral dál, prostírali mu na cestu své pláště. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky, které viděli na vlastní oči, a provolávali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Někteří farizeové ze zástupu na něj volali: „Mistře, zakaž to svým učedníkům!“ Odpověděl: „Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení.“ Lk 19, 28 – 40

Evangelista Lukáš, tak jak jsme u něj zvyklí, do detailů popisuje situaci, která k příběhu předcházela: „Ježíš šel vzhůru do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a Betánii u hory, která se jmenuje Olivová,…“ Ježíš, tak jako každý zbožný Izraelita přichází do Jeruzaléma, aby oslavil slavnost Paschy. Každý příchozí poutník vystoupal na Olivovou horu, spatřil před sebou celý Jeruzalém, jeho krásu a vznešenost.

Každý Izraelita již o Ježíši věděl a také ví, že udělal mnoho zázraku, dokonce nasytil veliký zástup, nebo vzkřísil svého přítele Lazara… To bude král. Král, který římské okupanty vyžene z našeho města. Proto mnozí chtějí Ježíše provolat králem.

Dva učedníci, kteří jsou posláni: „Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk; odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: `Proč ho odvazujete?‘, odpovíte mu takto: `Pán ho potřebuje.“ Splnili to, co jim bylo Ježíšem řečeno. „Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně pláště a vysadili na ně Ježíše.“

Ježíše vysadili na oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Král, je vezen na pokorném oslátku, který ho veze k branám svatého města. „Jak se ubíral dál, prostírali mu na cestu své pláště.“ Na cestu Ti, kteří Ježíše pokládají za svého Pána a Krále, pokládají to jediné, co mají, své pláště. Toto gesto byla známka lidí, kteří se chtěli Kristu dát vše, co měli.

Ježíš a veliký zástup sestupujíce z Olivové hory a volá: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

Ježíši tento zástup provolává slávu. Slávu a úctu, kterou si jistě král nebe a země zaslouží. Za pár dní, tento zástup také provolává, ale nenávistné „ukřižuj!“

Dnešní nedělní den jsme vstupovali, po posvěcení ratolestí, do našich kostelů. Kostel, který se v tyto dny stává Jeruzalémem, který bude svědkem, ustanovení eucharistie. Ježíšovi samoty v zahradě Getsemanské. Zrady Jidáše a zapření Petra. Potupy od chrámové stráže, bičovaní římských vojáků a následující jejich šikanu, která vrcholí korunováním trním. Nesením kříže a potupné smrti na kříži. Položením Ježíše na klín své matky a jeho pohřbení do prázdného hrobu. Budeme svědky zapečetění Ježíšova hrobu.

Právem se tomuto týdnu říká svatý, budeme prožívat největší okamžiky naší spásy. Využijme čas milostí, které máme a nechme se vést až ke hrobu v očekávání, že Pán vpravdě vstane, jak to předpověděl.

Všem Vám přeji požehnaný čas naší spásy.