Milí přátelé, máme měsíc květen a zítra zároveň slavíme první sobotu v měsíci. V naší farnosti se budeme v tomto roce fatimského jubilea modlit vždy na první sobotu  růženec.  Tak jsem pro naše farní společenství připravil malé pojednání, co se v měsíci květnu událo ve Fatimě. Tak jak jsem to pro farníky napsal tak dávám i zde.

Můžete kopírovat a rozdávat dál…

Na další pojednání se můžete těšit 1.června.2017

Květen

Vítám vás při modlitbě posvátného růžence v první sobotu v květnu, a to v roce, kdy slavíme 100 let od doby, kdy se v portugalské Fatimě třem dětem zjevila Panna Maria. Na lavice dostáváte malé rozjímaní, kde se krátce zastavuji nad tím, co se v tomto měsíci ve Fatimě událo.

13 květnu roku 1917 byly tři děti — Lucie, Hyacinta a František — na svahu v Cova da Ira, kde pásly ovce. Sestra Lucie ve svých pamětech vzpomíná, že děti uviděly blesk a spěchaly se stádem domů, neboť se bály bouřky. Lucie ve svých pamětech o fatimských událostech píše: Byli jsme u velkého dubu, když jsme spatřili další záblesk. Pospíšili jsme o kousek blíže a nad duben jsme spatřili Paní celou oděnou v bílém, jasnější než slunce.

Naše Paní řekla:

„Nebojte se. Neublížím vám.“

„Odkud jste?“ zeptala jsem se jí.

„Jsem z nebe.“

„A co ode mě chcete?“

„Přišla jsem vás požádat, abyste sem přišli po následujících šest měsíců každého třináctého dne ve stejnou dobu. Později vám řeknu, kdo jsem a co chci.“

Lucie se paní zeptala:

„A já také půjdu do nebe?“

„Ano, půjdeš.“

„ A Hyacinta?“

„Ano, ona také.“

„A František?“

„I on, ale musí se pomodlit mnoho růženců.“

Dále Paní z nebe dětem položila otázku: Chcete se obětovat Bohu a snášet utrpení, které vám sešle, jako smírnou oběť za hříchy, kterými je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“

Děti odpověděly: „Ano, chceme.“

„Budete mít hodně trápení, ale milostí Boží bude vaší útěchou.“ Když Paní vyslovila tato poslední slova, poprvé rozevřela dlaně a z nich na nás zazářilo intenzivní světlo, paprsek, který pronikal, až do nitra, do nejzazšího koutku duše, a způsoboval, že jsme viděli sebe samé v Bohu, jenž byl oním světlem, zřetelněji, než bychom se viděli v nejlepším zrcadle.

Pak jsme díky niternému impulzu padli na kolena a v duchu opakovali:

„Ó, Nejsvětější Trojice, klaním se ti. Můj Bože, můj Bože, miluji tě v Nejsvětější svátosti.“

Po chvíli naše Paní dodala: „Modlete se každý den růženec, abyste vyprosili pro svět mír a konec války.“

Dnešní modlitbu růžence obětujeme na smír, za všechny hříchy proti Neposkvrněnému Srdci. Za obracení hříšníků, za mír a za Svatého otce.

O tyto úmysly žádala Panna Maria děti ve Fatimě.

Moc je prosila: Modlete se každý den růženec, abyste vyprosili světu mír.