+2

  

Slavíme Vánoční oktáv. V tomto období si také připomínám svátek svaté rodiny, jejíž slavení spadá na první neděli po narození Páně …

Dnešní pojem rodiny prochází krizí. Přesto je přece rodina základ všeho. Také Boží Syn se narodil do úplné rodiny. Rodina má být místem otcovské a mateřské lásky. Do tohoto prostředí se narodil Ježíš. Dokonalé to ani v této rodině nebylo…

Tato Nazaretská rodina si prožila mnoho těžkých chvil… již při narození Ježíše… Nemohl Josef v Betlémě najít místo na přespání… Bál se aby Maria porodila v klidu a malý a abzl v pořádku. Hned pak museli utíkat a to do Egypta, kde se schovali před Herodem, který nechává vyvraždit chlapce do 2 let. Nejistota těchto rodičů co bude asi dál.

Když si myslíme, že se tato rodina usadila v Nazaretě a měli klid, tak nás nedělní evangeliu vyvádí z omylu,

Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. – Lk 2,41-52

Lukáš nás přivádí do období, kdy bylo Ježíši dvanáct let, a Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky… Každý izraelita měl za povinnost jednou za rok putovat do Jeruzaléma. Vysvobozeni byli ti, kteří bydleli den cesty… Z Nazareta do Jeruzaléma to byla cca 4 dny. Přesto jako obvykle putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky… Tentokrát i s 12ctiletým Ježíšem.  Kde společně oslavili Velikonoce.

Lukáš říká, že když ukončili sváteční dny, že se vydali domu, tak: zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

Co v tu chvilku musela prožívat Maria a Josef, když zjistili, že Ježíš není v karavaně ? Kde spal? Nestalo se mu něco? Neublížil mu někdo?  To dokáže pochopit jen ten, kde měl opravdový strach o sobě svěřeného človíčka.

Lukáš nepíše co Maria a Josef prožívají v tyto tři dny, ale každý pochopí, že asi hrůzu. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Jak Maria a Josef reagují?  Celý se zarazili a po velké úlevě, kdy těmto dvou starostlivým rodičům, spadnul veliký kámen ze srdce, se Matka Boží ptá: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Jak odpovídá Ježíš? Když si já osobně vzpomenu na své odpovědi ve 12 letech, tak odpověď Božího Syna je nepochopitelná, ale ukazující na jiný „level“ Ježíšova života: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“

„Mami, Tati já musím být všude tam, kde jde o věc mého nebeského táty, proto jsem na tento svět přišel.“

Úplně živě si představuji stojícího Josefa a Marii s otevřenou pusou. Evangelista Lukáš to píše malinko jinak: Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

Lukáš již jen dodává, že se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.

Rodina, kterou nazýváme svatou. Rodina, která měla své problémy, tak jako každý z nás. Jinak řečeno úplně obyčejná rodinka.  Proto mě stále nepřestane udivovat, že Boží Syn šel tak daleko, že se narodil, do úplně obyčejné rodiny, žil náš obyčejný život a podobal se nám ve všem. Proto nám tak rozumí a naplňuje nás svým nekonečným milosrdenství.

Udivuje mě ještě jedna poznámka evangelisty Lukáše, která mě pokaždé sráží na kolena: Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Stejnou poznámku, jsme slyšeli, při narození Ježíše v Betlémě (Lk 2,19).

Každá maminka si ve svém srdci uchovává všechno, co ze svým dítětem prožila. Maria jde ale dál: o těch to událostech uvažuje a rozjímá o nich. Kdo jiný by o svém dítěti mohl lépe vyprávět než maminka…

Jediný Lukáš je ten, který vypráví o událostech, které muže znát jen Maria. Proto Lukáš píše: I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši (Lk 1, 1-3)

Všem Vám přeji vše dobré a zároveň se omlouvám, že již dlouho článek nevyšel… snad se polepším.

obrázek: prohlížeč Google