
V Praze se od 30.5. konají dny víry, které trvají po celý týden do soboty 6.6. Dny, které mají za cíl oslovit a zaujmout obyvatelé hlavního města a představit život místní církve a zprostředkovat zkušenost s Kristem. Díky tomu se zapojilo i mnoho farností a společenství, kteří se snaží lidem představit život farností. Programy akcí můžete najít ne webu: www.dnyviry.cz
Také u nás v břevnovském klášteře j e tato možnost, pozvánku si můžete přečíst níže:
Dobrý den,
v rámci akce, kterou pořádá pražské arcibiskupství pod názvem Dny víry, bychom Vám chtěli nabídnout možnost besed o křesťanství a také o řeholním životě u Vás ve škole nebo možnost prohlídky Břevnovského kláštera ve dnech 30. 5 až 6. 6. 2015 (v jiných dnech tato možnost platí také, vizte níže).
Vhodné pro: ZŠ, SŠ, VOŠ
Doplnění učiva: Dějepis 6. a 7. ročník (Bible a křesťanství), Vlastivěda 4. a 5.
ročník (počátky křesťanství), všeobecné vzdělání (památky Prahy)
Jak se k nám dostanete? MHD tramvaj číslo 22 a 25, zastávka Břevnovský klášter
(směr Bílá Hora a Vypich)
Délka prohlídky: 90 min.
Pracovní listy: jsou součástí prohlídky
V rámci akce Dny víry od 30. 5 do 6. 6.2015 jsou tyto prohlídky zdarma;
v jiné dny vstupné: 50 Kč žák/student, doprovod (pedagogové) zdarma.
Závazné termíny, ať už prohlídky břevnovského kláštera nebo besedy u Vás ve škole, můžete domluvit na telefonním čísle 606 481 576 nebo na emailu martinosb(zavináč)centrum.cz.
Na setkání se těší
Martin Ševeček O.S.B.
______________________________________________________________________________________________________________________________________
Víra je veliký Boží dar a víra se vnutit nikomu nedá a ani nesmí. Dny víry nejsou proto, aby se víra někomu vnucovala, ale a by se o víře mluvilo a nenásilně ukazovala činnost různých společenstvích proto jsem se rozhodl také já se podělit s tím co pro mně víra znamená.
Víra je i pro mně velikým darem…, který mi byl dán… Když jsem byl malý, tak mě rodiče nechali pokřtít, na přání mé babičky, která byla hluboce věřící… Ve víře jsem, ale vychováván dál nebyl… V době dospívání jsem tušil, že je něco čemu nerozumím a nedokázal jsme to pojmenovat, ale nutilo mně to „neznámé“ poznat.
V roce 1991, kdy u nás ve škole moje třídní učitelka založila kroužek náboženství a já od prosince toho roku tento kroužek začal navštěvovat…. Co mně přesvědčilo si můžete přečíst zde… V roce 1992 jsem poprvé přistoupil ke svátosti smíření a k prvnímu svatému přijímaní. Začal jsem žít ve farnosti, která mně přijala do svého středu a děkuji Bohu za jejich příklad, kterým mě ukazovali jak svou víru žili… Víra se nepředává jen slovy, ale hlavně příkladem a takových příkladů jsem měl ve svém životě mnoho a děkuji denně Bohu za každého, kterého jsem potkal a svým příkladem mi ukazoval jak je Bůh velký.
Jinak se dá říci, že jsem se ke své víře dostal jak slepý houslím, jak se říká… Proto nepřestávám děkovat za tento velký dar a proto jsem se také rozhodl se s Vámi podělit…
Vše dobré přeje Martin
Ahoj, hezky si popsal svou cestu k víře. Mne kolikrát napadá otázka, na kterou mi není známa odpověď. Jaké náboženstvi nebo životní cesta je správná. I když asi vím, co je správné pro mě a to je hlavní. Každý musí hledat, až jednou snad najde. Já nikdy pokřtěn nebyl a jsem za to rád. Asi by mi trochu vadilo, že někdo rozhodl za mne.