+28

  

Můj milý deníčku,

dlouho jsem se Ti neozval a tak to chci napravit. Zrovna jsem četl krásný článek na signálech. cz a myslím, že Tobě by se líbil, byl o zpovědi. Rozhodl jsem se, že Ti o tom něco napíšu.

Pro každého křesťana je zpověď malinko obtížná, co si budeme nalhávat je to tak. Když Ježíš ustanovil svátost smíření, řekl apoštolům:   „ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Jan  20:23 Co myslíš deníčku, není to něco úžasného? I přesto, když jdu ke zpovědi tak se stydím i když často čtu v bibli: „ Tvé hříchy jsou Ti odpuštěny! Jdi a už nehřeš!“ Tak proč se stydím a proč tam jdu s bázní, když vím, že tam čeká milující Otec, který s otevřenou náručí očekává svého syna? (srov. Lk15,11-32)  Odpustí opravdu všechno?  Odpověď najdeš opět v písmu: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“.  Izajáš  1:18   To je to co mě vždy deníčku potěší, neboť ke zpovědi jdu jak purpur rudý studem a říkám si: „jak můžu být takový? Může mi Bůh odpustit?“  Když kněz říká slova: „ uděluji Ti rozřešení…. „ jako by sprcha Božího milosrdenství mou duši vybílila jako sníh.

Vzpomínám na tátu, když mi říkal: „jo vy křesťané to máte lehké, něco provedete,  jdete ke zpovědi a můžete to dělat znova.“ Co myslíš deníčku, není to zvláštní myšlenka, neměl táta malinko pravdu? Nepřistupuju občas i já takto k Božímu milosrdenství? Když u zpovědi si někdy připadám jak dlouhohrající deska?

Nemám rád slovíčko zpověď, ale mám raději svátost smíření. K této svátosti přicházím, abych se smířil nejen s Bohem, ale i s církví a lidmi. Bůh mne bere takového jaký jsem i když „melu“ pořád to samé a připadám si hloupě. Bůh mě zná a miluje mě.  Není to deníčku to nejlepší,  co ve svátosti smíření je?  Kněz mi jménem Boha a Církve můj křestní špinavý oděv dává do „pračky“ Božího milosrdenství a pak mi ho opět bílí obléká a já mohu začít znovu i když Bůh jistě ví, že za týden přijdu a budu prosit znova: „ Pane smiluj se, neboť jsem člověk hříšný“

Deníčku to je moje myšlenka o svátosti smíření a tak až půjdeš ke svátosti smíření, tak se neboj, Bůh tě miluje a zná tě takový jaký si.

Obrázky převzaty z prohlížeče google