ÚVOD

Ahoj milý čtenáři, jak si poznal, máme novou podobu webu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moooooooooc děkuji. Doufám, že se Ti bude líbit.

Další informace o mně

Biblický citát na dnešní den
Teď je ta doba příhodná. (2 Kor 6,2)

Deníček 32 – Krása liturgie

+4
  

Můj Deníčku,

dnes Ti píši, neboť jsem něčeho moc plný, vím, že mne po přečtení někteří “ křesťané“ odsoudí. Tento můj dopis přijmi deníčku, jako moje rozjímání nad krásou liturgie. Proč o kráse liturgie? Neboť jsme slavili krásnou slavnost Těla a Krve Páně. Mimo jiné také: Slavnost Nejsvětější Trojice, Slavnost Nejsvětějšího Srdce Páně, svátek Neposkvrněného Srdce Panny Marie, slavnost sv. Jana Křtitele a slavnost sv. Petra a Pavla.

Matka Církev nám nabízí požehané dny, přesto jsem plný jedné věci.

Deníčku, mé srdce krvácí, když slyším od některých, jak je Církev na tom špatně. Poslední pravý papež, podle některých křesťanů, byl svatý Pius X. a pak už jen špatní papežové. Nejhorší „zločin“, ale byl za papeže Jana XXIII., kdy svolal II. Vatikánský koncil, který změnil hlavně liturgii. Od II. Vatikánského koncilu to prý jde s námi z kopce. Nejhorší to je prý Deníčku teď, za Františka, který je prý úplně nejhorší. Proč? Neboť ukazuje lidskost Petrova nástupce a to se nám přece nelíbí.

Když čtu některé články a komentáře tak si říkám, proč tolik odsuzujeme? Ano, liturgie je krásná a má se slavit s úctou. Pro mě jako pro benediktina je liturgie základ. Vždy, když se zpívá gregoriánský chorál, jsem rád a mé srdce jásá. Ale stejně liturgii prožívám, když zpívá chrámový sbor a zní hudba, kterou složil třeba Mozart. Přesně, ale liturgii prožívám, když se při mši sváté hraje se na kytaru.  Co je pro mě důležité? Pro mě je nejdůležitější, jak k liturgii přistupuji a to jsem učil a učím i ostatní.

Nezapomenu, když se u nás několikrát sloužila mše svaté podle liturgie před II Vatikánským koncilem. Otec, který jí mněl sloužit nedorazil. Nevěděl jsem, zda ten otec přijde, měl jsem povinnosti někde jinde a potřeboval jsem zavřít kostel. Přišel jsem za jednou paní a slušně jsem ji požádal, že musím zavřít. Paní spustila, že když bychom sloužili jen tu „pravou“ mši svatou, tak by se nic nemuselo řešit. Položil jsem si při modlitbě otázku: “ Pane Ježíši, co jsem to s Tvou Církví provedl? Máme těch mší svatých více?  Přece si Pane v eucharistii přítomný při každé mši svaté. Kde je co špatně?“

Deníčku, toto mě hodně zabolelo. Říkám si, jak by se křesťané tvářili na to, co se dělo u prvních křesťanů. Scházeli se v domech u jednoho stolu. Mluvili řečí té země, kde se lidé shromažďovali atd.  Nechci Tě Deníčku zatěžovat historií liturgie, ale jak je krásné, všem úkonům a symbolům rozumět. Opravdu tomu co se děje u oltáře rozumíme? Rozumíme latině a symbolům, které se při té „ pravé“ mši svaté používají?

To co církevní otcové při druhém vatikánském koncilu rozhodli je jen to, co se dělo u prvních křesťanů, kteří se scházeli u jednoho stolu. Církev se vrátila zpět ke svým kořenům.

Ano Deníčku, liturgie je krásná a úžasná. Při liturgii se setkáváme s živým Kristem v eucharistii. Jak je krásné, když slyšíme slova proměnění v řeči národa, kde se nacházím. Latina je řečí Církve a je krásné jí slyšet třeba v ordináriu.

Proč se ale musíme Deníčku dohadovat co je lepší?  Ano, jistě je děs vidět kněze, který mši svatou „odflákne,“ nebo vidět věřící, kteří se při mši svaté chovají hrozně, ale to bylo i před II. Vatikánským koncilem.

Já myslím deníčku, že je důležitější, jak k eucharistii přistupuji já osobně. Nemyslím si, že je důležité, zda je mše svatá podle misálu tamtoho a tamtoho. Myslím, že je důležitější proč a za kým na mši svatou přicházím.

Také si nemyslím, že je podstatné zda se zpívá chorál, nebo se hraje na varhany a nebo se hraje na kytaru. Co je důležitější, že chci Pána chválit a vyzpívat mu svou chválu, neboť je dobrý.

Co je podle mě důležitější je, co si k oltáři ve svém srdci přináším. Pokud ve svém srdci stalé breptám jak je liturgie špatná atd. tak si říkám, že je něco špatně. To se bohužel, ale týká nás všech.

Co mně ale mrzí, jak přistupujeme ke svatému přijímaní. Často podávám a vidím ty veliké rozdíly. Běhá mi mráz po zádech, jak přistupujeme ke svátostnému Pánu. Koho přijímám ve svatém přijímání? Tyrana? Někoho, kdo mě pozoruje a kdo mně odstřelí, když udělám něco špatně?  Někdy mám pocit, že asi takového Pána přijímáme. Neboť ty časté utrápené obličeje to tak ukazují. Jen málo kdy vidím, že přijímám toho, který chce přijít do mého srdce a chce mé srdce uzdravit a proměnit a to i můj obličej promění v úsměv, člověka plného vděčnosti a chvály.

Také je zajímavé, jak se dohadujeme, zda přijímám Pána na ruku, nebo do úst, zde ve stoje, nebo si kleknout. Myslím, že když stojím, mám stejnou úctu k mému svátostnému Pánu, jako ten kdo klečí. Mám Pána rád, miluji ho, vždy se těším na každou mši svatou, kdy budu moci přijmout svátostného Spasitele.

Ano, je děsné, když někteří přijímají Pána jako „čuňata“ nebo jako nějakou „sušenku“. Je potřeba lidem vysvětlovat, koho přijímají a jak se mám chovat.

Deníčku, to je to co si myslím, že není důležité, podle jakého misálu sloužím mši svatou, ale jak ke mši svaté přistupuji. Jak mši svatou prožívám a koho přijímám v slyšeném Božím Slově a ve Svatém přijímání.

Můj deníčku, snad mi odpustíš tato troufalá slova, snad mne dobře pochopíš a vezmeš toto mé zamyšlení nad krásou liturgie v dobrém. Pán k nám přichází a dává se nám poznat v nesmírné kráse liturgie, ve slovech, symbolech, zpěvu atd.

Pane, tak mě máš rád, že ke mně přicházíš v této kráse liturgie. Děkuji Ti, že mohu rozumět všemu, co při mši svaté slyším. Děkuji Ti, že se mohu zapojovat zpěvem a slovem do slavení eucharistie. Máš mně tak rád, že ke mně přicházíš, když slyším při bohoslužbě slova Tvá slova. Mohu také toto Slovo, které se stalo Tělem přijmout ve svatém přijímání. Přicházíš ke mně a já tě nepřestanu chválit a velebit. Amen“ 

Všem Vám přeji krásnou a požehnanou neděli a odpusťte mi tento článek. Byl jsem toho plný a musel jsem toto mé malé rozjímání napsat. Snad mně pochopíte dobře.

Váš Martin

 

Obrázky vzaty z webu člověk a víra a z prohlížeče google.cz

2 komentáře to “Deníček 32 – Krása liturgie”

  1. br. Br. napsal:

    Moc dobře napsané! Díky za to!

  2. Martin napsal:

    Děkuji Ti, že si to myslíš…

POČÍTADLO NÁVŠTĚV

TOPlist