ÚVOD

Ahoj milý čtenáři, jak si poznal, máme novou podobu webu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moooooooooc děkuji. Doufám, že se Ti bude líbit.

Další informace o mně

Biblický citát na dnešní den
Bůh Ježíše zbavil bolesti smrti. (Sk 2,24)

Deníček 29 – rozjímání nad Evangeliem 5. neděle postní

+12
  

Ahoj kamaráde (Deníčku),

víš, co jsem si uvědomil?

Tak za prvé, když Ti píši, tak slavíme první sobota v měsíci. Tedy den, kdy si více uvědomujeme postavu Panny Marie a snažíme se první sobotu v měsíce obětovat za smír, za hříchy proti neposkvrněnému srdce Panny Marie.  O první sobotě jsem psal, takové malé pojednání, když budeš chtít, přečti si ho zde.

Za druhé, zítra je již pátá neděle postní a my s Ježíšem putujeme do Betánie, kde leží jeho nemocný přítel Lazar.

Přečti si tento text, prosím i několikrát za sebou. Předtím než začneš číst, pomodli se, abys byl otevřený pro slyšení Božího slova. Neboj se toho, zjistíš, že Boží slovo je úžasné. Najdeš v něm mnoho odpovědí a také útěchy.

Aby si nemusel text hledat, tak Ti ho okopíruji.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to (Marie) uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.   Jan 11,1-45

Vím deníčku, že je to dlouhý text, ale prosím vytrvej a čti, až si tento text přečteš, zavři oči a celou tu scénu si před sebou představ.

Pojď s Ježíšem a jeho učedníky do Judska, můžeš slyšet hlas apoštolů: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Cítíš ten strach, který učedníci mají? Možná, když i ty máš strach, tak tě uklidní Ježíšova odpověď: : „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“

Od Ježíše již vím proč jdou do Betánie: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Myslím Deníčku, že si zaznamenal statečnost a nadšení apoštola Tomáše, když ostatním říká: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“

Ježíš a jeho učedníci se blíží k domu Lazara a jeho dvou sester Maria a Marty. Marta když zjistí, že se Ježíš blíží, běží mu naproti. Nechme plynout ten krásný rozhovor mezi Ježíšem a Martou: : „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

Marta je plná smutku, neboť ví o činech Ježíše a ví že: „…kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel…“ Ale v jejich slovech cítíme i naději: „…Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíšova odpověď ukazuje kdo je a co nejen pro Martu znamená. Neboť, kdo zde před Tebou Marto stojí: “… Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Ježíš na konci toho to svého přiznání, kdo je, položí Martě otázku: „… Věříš tomu?“    Deníčku, tuto otázku pokládá Ježíš i Tobě, mě a každému člověku… Věříš tomu, kdo teď před tebou stojí? Odpovíme jako Marta?  „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

Vyznání Marty je stručné a jasné. Po tom všem co zažila, běží za svou sestrou Marii, neboť také s ní chtěl Ježíš hovořit. Maria, jak uslyšela, tato slova, rychle vstala a šla za ním. Sešli se u hrobu. Tato scéna Deníčku ukazuje, že Ježíš byl Bůh, ale i člověk. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se …“ Toto vše mu, ale nezabránilo položit otázku: „kam jste ho položili?“

Co se v tu chvilku událo? Evangelista Jan nám to ukazuje do detailů: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen.

Deníčku, také si uvědomuješ, hloubku této chvíle? Také si uvědomuješ, že Ježíš je ten, kdo má moc i nad smrtí?

Nyní nastává intimní chvíle mezi Ježíšem a Nebeským Otcem. Ježíš se s velkou důvěrou modlí: „„Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“

Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“

Jistě již Deníčku víš kdo je pro nás Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky… 

Máme poslední týden a začínají největší křesťanské svátky. Svatky, kdy prožíváme, co Ježíš pro nás vykonal. 5. neděle nám ukazuje, kdo je Ježíš. I nám pokládá otázku, na kterou si musíme odpovědět jen v tichosti, na kolenou, neboť věř mi, že jinak to nepůjde.

Ježíš i tobě říká a na konci se i tebe zeptá: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.

Přeji Ti Deníčku, krásnou neděli a neboj se, Kristus je opravdu Vzkříšení a život.

Zanech komentář

POČÍTADLO NÁVŠTĚV

TOPlist