+5

  

Můj milovaný deníčku!

Byl si dnes v kostele? Poslouchal si Boží slovo?  Já taky poslouchal a zaposlouchal jsem se do druhého čtení. Pokud si ho přeslechl, já Ti ho sem překopíruji.  Tak se v klidu posaď a začti se! Přečti si ho několikrát po sobě a zastav se tam, kde Tě to osloví.

Když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.  (1 Kor 2,1-5)

Druhé čtení, které si Deníčku slyšel, ukazuje velikého apoštola Pavla, kterého nazýváme Apoštol Národů jako člověka, který ví, že sám ze sebe nemůže nic.  „Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista“ Ví, že je jen člověk, který do velkoměsta Korintu přichází jako obyčejný Izraelita, kterého většina zná jako toho, který hlásá víru v Ježíše Krista. Dosvědčuje to slovy: „nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí.“

Podle toho jak čteme Pavlovi listy tak víme, že výřečnost a moudrost měl ale i přesto: „moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.“

Pavel se tím vším neshazoval, věděl, že je jeho tělo, tak jako tělo každého z nás „Chrám Ducha Svatého“ a že je Duchem Svatým veden. Proto dokáže říci „nechci znát nic jiného než Ježíše Krista.“ A tím ukázal, kdo a co je pro něj podstatné a důležité. Co Pavel hlásal to také žil. Proto jeho listy jsou tak silné a každého pozorného čtenáře osloví.

Můj milovaný deníčku, asi to znáš taky, když máš mluvit před lidmi, tak s Pavlem si řekneš: „nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí.“ Já se Ti musím přiznat, že pokaždé, když stojí před lidmi, nebo před těmi co učím, tak vždy s bázní, ale i s nadějí, že nemluvím já, ale Bůh skrze mě. Vždy se Deníčku modlím, abych mluvil, když mám a mlčel, kdy mám.

Deníčku, neboj se, neboť i když s Pavlem: „Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami.“  Tak nikdy nejsi sám, neboť nemluvíš ty, ale Pán. Moc dobře víš, že před lidmi: „nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.“

Deníčku, přeji Ti krásnou a požehnanou neděli