Milý deníčku, opět Ti píši… jistě se ptáš co se děje, že píši tak často. To se někdy dělat musí a to Ty víš moc dobře…

Dneska Ti chci říci něco důležitého… Jistě si pamatuješ, že minule jsem Ti psal, že je důležité se zastavit a načerpat sílu… Ale pokud si to udělal, jako, že ano…. Na to Tě už znám 36 let a vím, že se snažíš. Tak si zjistil, že se u situace, kdy se zastavíš a uvažuješ, otevírají i nové věci – nové poznatky.

Například si vezmeš knížku, začneš jí číst a během pár stránek zjistíš, že je jak psaná pro Tebe. Jinak řečeno, že si jí měl dostat do rukou právě teď… Taková to „obyčejná“ věc, tě posune o další „level“ dopředu. Muže se, ale klidně stát jiná věc…

Během např. četby zjistíš, že si narazil na svou „13ctou komnatu.“ Třeba neodpuštění, nebo vztek, nenávist atd.  Můžeš zjistit, že pokud se nad tím vším nezastavíš, že Tě to dál neposune… Milý deníčku to se stalo mně při četbě knížky: „Vězení s klíčem uvnitř“ od bezva autorky Katky Lachmanové…

„Vztek, nenávist, urážky a neodpuštění“ asi to znáš také a občas tyto věci v sobě potlačujeme… Myslím, že to známe oba… Ale co udělat?

Katka ve své knize radí, že je potřeba tyto věci otevřít a uzdravit… Vztek, nenávist a neodpuštění jak druhému, tak i sobě je hodně bolestivá věc a může jak nám, tak i druhému mnoho ublížit… Věci je potřeba nazvat pravými jmény a požádat Krista, aby tyto rány uzdravil…

Sám jsem si uvědomil mnoho situací a konfliktu, kdy člověk dřív mluví, než myslí a pak druhé zraňuje… Víš, kolikrát bych milý deníčku nejraději lezl „kanály…“ a kolikrát chci požádat o odpuštění i Tebe milí čtenáři…  Neboť tyto články čtou přátelé, ale třeba i moje maminka, které jsem (a nejen jí) mnohdy slovy, nebo bohužel i jednáním ublížil.

Nemyslím, abych druhé soudil a byl na lavici soudce. Na straně soudce je lehké odsoudit! Nenávidět druhého je snadné… Říci, že chyba je určitě na druhé straně je jednoduché a asi jsi už deníčku tuhle věc také zažil… Víš Deníčku právě proto, Bůh člověku dává neustále šance, neboť není jako my lidé… On zná náš život v celku a ví, proč, nebo, jaký mělo důvod, že to ten a ten udělal. My lidi vidíme jen daný okamžik, Bůh vidí celek… Tedy jinak řečeno, celý náš život od početí až do konce…

Tím pádem je potřeba Deníčku, uzdravit také minulost a to mě právě čeká… Moc se mi nechce, neboť to bolí, ale skrz bolest se rodí i nový život a nová možnost odpuštění… Odpuštění do života patří, když člověk od srdce odpustí, jistě se uzdraví i vztah třeba mezi „synem, otcem a matkou… Vždy jsem si totiž deníčku myslel, že mám minulost vyřešenou, ale opak je pravdou…

Deníčku drž mi palce a já Krista pustím do svého srdce a Lékař duše i těla vloží své ruce do ran a  uzdraví minulost, odpustí přítomnost a požehná budoucnosti. Nejen mně, ale celé mé rodině, celému rodu a všem, které mám rád…

Deníčku ahooooj

Martin

 

Obrázky převzaty z prohlížeče google