+27

  

Můj Deníčku,

dlouho jsem Ti nepsal a tak to napravuji…

Poslední dobou zažívám zvláštní období, zjistil jsem to, co už věděli staří a moudří otcové (mniši)… Víš co to deníčku je? Když dáváš (myšleno třeba učení, naslouchání druhým) tak je potřeba, také aby člověk sám čerpal, neboť pak ten kdo dává je jak „ryba na suchu.“

Zjistil jsem sám na sobě, že už dál nemohu a tak jsem Ti chtěl říci, abys myslel také malinko sám na sebe. Čerpej, abys mohl dávat dál… Vím, můj milý deníčku, že umíš naslouchat. To co Ti napíšu je mezi námi. Ale udělej si čas, také sám na sebe, vím, že si teď řekneš: „to je, ale přece sobecké!“ Věř, že není… Je Tvou povinností myslet i sám na sebe… Už jen to, že si vezmeš knížku. Nebo jdeš ven a prostě lidsky řečeno vypneš…

Udělej si deníčku i chvilku a tu si nenech od nikoho vzít… Zastav se a věnuj se své osobní modlitbě. Je to deníčku chvilka, kdy můžeš, jak říkají křesťané být s Bohem ve svém srdci sám.  Je to stejné jako přijít k prameni po dlouhé túře. Můžeš se napít a načerpat znovu sílu a pokračovat v cestě dál. Asi víš deníčku jak to myslím… Odpočiň si! Načerpej z pramene Boží lásky a pokračuj v životě dál.  Víš, že teď si na dně a také si měl pocit, že už dál nemůžeš. Také si pochyboval o svém povolání, ale jak už Ti jednou jeden moudrý muž říkal: „ Není umění, padnou a zůstat ležet, ale je umění padnou, vstát a jít dál.“  Deníčku sám nejsi: „teď je ta doba příhodná, teď je ten čas spásy…“ Využij dobu, kterou máš, dobu čtyřiceti dní do velikonoc. Neboj se! Pán skutečně vstal…

Všem Vám přeji, abyste dokázali vstát a jít dál… myslete také na sebe a načerpejte z pramene, který dokáže posilnit. Můžete tomu říkat “Bůh, Láska, Dobro atd“ ale čerpejte, ať „nevyschnete“ a máte sílu vstát…

To vše Vám přeje

Martin

Fotografie převzaty z prohlížeče Google