Na Velký pátek večer bylo tělo Pána Ježíše poleženo do prázdného hrobu a zavalen kamenem. Hrob byl zapečetěn, před hrobem stala stráž. Tak moc se velerada bála Ježíše…

Bílá sobota, den kdy křesťané bdí u Božího hrobu. 

Máme být i my u hrobu a rozjímat jako apoštolové „proč se to muselo stát?“ Dnešní den Církev bdí a tak i texty liturgie hodin nás přímo provokují se zastavit. Jeden takový text hodinky četby Vám zde dávám, třeba Vás vyprovokuje, tak jako každý rok mně.

Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

 

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,¹ protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.

Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.² Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;³ jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.⁴

Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.⁵

Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.

Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě.⁶ Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě,⁷ jsme přece jedna nedílná osoba.

Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé.⁸Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady,⁹ jsem byl ze zahrady vydán Židům¹⁰ a v zahradě ukřižován.¹¹

Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech.¹² Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.

Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.

Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.

Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci, a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.

Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.

¹ Žl 76 (75),9. ² Srov. Lk 15,3 a násl. ³ Srov. Lk 1,79. ⁴ Srov. Gn 3,15. ⁵ Ef 5,14. ⁶ Srov. Gn 1,27. ⁷ Srov. Jan 17,21.23. ⁸ Srov. Žl 88 (87),5.6. ⁹ Srov. Gn 3,23. ¹⁰ Srov. Jan 18,1 a násl. ¹¹ Srov. Jan 19,41. ¹² Srov. Gn 2,7.

 

Ze srdce Ti milí čtenáři přeji, aby Tyto dny neskončili jen u zavaleného hrobu, ale chvílí brzkého rána prvního dne po sobotě.

Kéž jsme jako ženy, které přichází ke hrobu…

Tuto událost prvního dne po sobotě, nepochopíme rozumem, ale srdce, na kolenou a velkým údivem, neboť, “Toto je den, který nám učinil Pán.“

Tuto radost Vám přeje

Martin

 

Text starobylé homilie převzat zde

Obrázky z prohlížeče Google