ÚVOD

Ahoj milý čtenáři, jak si poznal, máme novou podobu webu, kterou mi pomohl udělat můj dobrý kamarád, který se jmenuje Lukáš, kterému moooooooooc děkuji. Doufám, že se Ti bude líbit.

Další informace o mně

Biblický citát na dnešní den
Je mnoho povolaných. (Mt 22,14)

BOLESTNÁ TAJEMSTVÍ POSVÁTNÉHO RŮŽENCE

+1
  

Jak jsem slíbil, tak dnes předkládám další rozjímaní nad tajemstvími posvátného růžence. Na Velký pátek a Bílou sobotu jsem uvažoval nad růžencem bolestným… Dovoluji si zde uvést pár svých myšlenek, snad alespoň některé Vás osloví.

 

1) Který se pro nás krví potil

Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Mt 26,36-45

Pane, si sám v zahradě Getsemanské.  Apoštolové s Petrem okusek dál spí, bylo toho v tento večer na ně moc, proto usínají.  I přesto, že jim říkáš: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

Ty si Pane nejen Bůh, ale v celé své podstatě, také člověk a my lidé máme strach a obavu. Máme často ze všeho strach. Ty si v těchto hodinách sáhneš na lidské dno.

Děkuji Ti, že jsi chtěl i touto lidskou slabostí projít a díky tomu nám tolik rozumíš a víš, co strach dokáže.

Rád bych Ti chtěl, Matko Boží odevzdat a do Tvého Neposkvrněného srdce svěřit, všechen svůj strach, který často mám. Vypros mi důvěru, že mě Tvůj Syn a ani Ty nikdy neopustíte. Daruj mi větší důvěru se Vám úplně odevzdat.   

2) Který byl pro nás bičován

Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Mt 27,26

Po noci, kterou si probděl. Po noci, která byla převážně psychicky vyostřená. Přichází chvíle, kdy Tě chce římský zástupce Pilát propustit, neboť na tobě nenašel nic, co by zasluhovalo, tak krutý trest.  Proto tě nechává zbičovat. Již tento rozsudek, byl často rozsudkem smrti. Ježíši, nechávají tě svlečeného před dvojicí římských vojáků, kteří jsou školení tak, aby na odsouzeném nezůstalo zdravé místo. Tito vojáci si na Tobě vylívají veškerou svou zlost.  A co dav, který tomu přihlíží? Ten se nad tvým tělem, plného krve baví.

Svěřuji Ti, Matko Boží všechny chvíle, kdy také já jsem jak římský vojáci, kdy Tvé svaté tělo bičuji. Odpusť mi, že jsem to často já, který Vaše srdce lásky bičíky hříchu zraňuje.

Moc Tě prosím, aby v Tvém neposkvrněném srdci došlo i mé srdce uzdravení.     

 

3) Který byl pro nás trním korunován

Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje. Jan 19,2-3

„Buď pozdraven, králi židovský!“  Pozdrav, který si jistě zasloužíš, neboť jsi Král králů a Pán pánů. Římští vojáci tuto „korunovaci“ mysleli jinak, odsouzený byl vojákům dán, aby ho ponižovali, zesměšňovali, tedy jinak řečeno, aby odsouzeného šikanovali.

Jak jinak se pobavit, je to přece král? Král, musí mít korunu, kterou mu upletl jeden voják, který za posměchu všech přítomných svou upletenou korunu vráží Ježíši na hlavu.

Ve Fatimě si Matko Boží dětem ukázala, své srdce ovinuté trním, které je zraňováno hříšníky. Tolikrát jsem to já, který dokáže urážet Vaše srdce lásky.  Vrážet na hlavu Tvého Syna trnovou korunu a tím zraňovat i tvé Neposkvrněné srdce. Tolikrát, když se modlím za obrácení hříšníků, tak si vždy říkám, modlíš se hlavně sám za sebe, neboť právě já „Tvého milosrdenství nejvíce potřebuji!“      

4) Který pro nás těžký kříž nesl

Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.  Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota. Jan 19,16-17

Kříž, potupný nástroj, který si ty nevětší zločinci, vždy sami nesli na popraviště.  Tím byla potupa a hanba odsouzence dovršena.

Pán Ježíš svůj kříž objímá s takovou láskou, neboť ví, že tím dokončí úkol, který má. Ví, že v tomto kříži je celé lidstvo. Lidstvo, které tuto oběť potřebuje… Pane si na konci svých sil, ale přesto se snažíš tento kříž nést. Tolikrát padáš na ulici Jeruzaléma doslova na pusu.  Netíží tě jen těžký kříž, ale také nenávist, pohrdání všech, kteří toto děsné „divadlo“ vidí.

Matko Boží, do Tvého Neposkvrněného srdce vkládám, všechny ty chvíle, kdy padám, a nechce se mi vstát. Chvíle, kdy si říkám, že už nemohu. Chvíle, kdy se lituji, že za to co prožívám, mohou jiní. Chvíle, kdy kříž odmítám, ale copak to Matko Boží, bez kříže jde? Ty jako dobrá Matka čekáš, až mi to dojde… Děkuji Ti, že mě tak vedeš, neboť Ty mě nikdy nenecháš padnout a neustále se za mě u svého Syna přimlouváš.   

 

 

5) Který byl pro nás ukřižován

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Lk 23,39-43

U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. Jan 19, 25-27

Ježíš svou výkupnou oběť dokončil za nás a za naše hříchy a provinění visí nahý na potupném kříži. Bůh náš lidi, tak miloval, že tím vším nechal svého „milovaného syna“ projít.  Na Golgotě se událo několik okamžiků, které mi vždy vhání do očí slzy. Zločinec po pravice si uvědomil svou situaci a s nekonečnou důvěrou a pokorou vysloví prosbu: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš ve svém milosrdenství ani nezaváhá, neboť i pro tohoto zločince zde trpí: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Pak nám daroval prostřednictvím apoštola Jana i to poslední, svou Maminku. Maminku, které nás svěřil:  „Ženo, hle, tvůj syn!“ a nám skrze Jana: „Hle, tvá matka!“ Ježíš ví, že nás svěřil Té, která nás nikdy neopustí a vždy nás bude životem provázet.

Nebeská Maminko, Tvůj Syn nás svěřil do Tvé ochrany. Děkuji Ti, že nás vedeš jako dobrá Matka za svým synem.  Jako Tvůj Syn nás Tobě svěřil, tak se i já zcela vkládám do Tvého Neposkvrněného srdce a se svatým Janem Pavel II. chci říci „ Celý Tvůj“ 

Jediné co je opravdu mé, je můj hřích a slabost.  Vše vkládám do Tvého srdce a přimlouvej se za mě ať i já, až jednou budu docházet z tohoto světa uslyším: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Obrázky: prohlížeč Google

Zanech komentář

POČÍTADLO NÁVŠTĚV

TOPlist